Vzdát se, kapitulovat. Co vám to říká? V doslovném překladu to znamená „vzdát se něčeho ve prospěch jiné osoby“. Znamená to také zříct se něčeho, co vám bylo přiděleno. Může jít o váš majetek, moc, cíle nebo dokonce i život. Křesťané dnes hodně slyší o odevzdaném životě, ale co to přesně znamená?
Ježíš žil dokonale odevzdaným životem: „Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal“ (Jan 6,38) a „Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.“ (Jan 8,50) Kristus nikdy nic neudělal po svém. Neudělal žádný krok a nepronesl žádné slovo, aniž by dostal pokyn od Otce. „Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu.“ (Jan 8,28-29)
Ježíšovo úplné odevzdání se Otci je příkladem toho, jak bychom měli žít všichni. Můžete se snažit vymlouvat a říkat: „Ježíš byl Bůh v těle“, ale odevzdaný život není nikomu vnucován, včetně Ježíše. „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ (Jan 10,17-18)
Ježíš nám říkal: „Nemylte se. Můj Otec mi nabídl možnost odmítnout tento kalich a vyhnout se kříži, ale já jsem se rozhodl udělat to z lásky a z úplné odevzdanosti jemu.“
Náš nebeský Otec nám všem dal stejné právo: výsadu vydat mu svůj život. Nikdo není nucen vydat svůj život Bohu. On nám svobodně nabízí zaslíbenou zemi plnou mléka, medu a ovoce; my se však můžeme rozhodnout, že do ní nevstoupíme.
Až budeme stát před Bohem na soudu, nebudeme posuzováni podle služby, úspěchů nebo počtu obrácených. V onen den bude existovat jediné měřítko: Bylo naše srdce plně odevzdáno Bohu? Podlehli jsme tlaku vrstevníků a následovali dav, nebo jsme hledali vedení pouze u něj? Pravdou je, že my rozhodujeme, nakolik se vydáme Kristu.