„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ‚Jdi, sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, propadl zvrácenosti … Odlili si sochu býčka a klanějí se mu, obětují mu … Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi‘ “ (Exodus 32,7-10).
„Tehdy Mojžíš prosil Hospodina, svého Boha, a řekl: ‚Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou? … Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš.‘ A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid“ (Exodus 32,11-12.14).
Při čtení této pasáže mnozí křesťané mylně přisuzují více milosti a milosrdenství Mojžíšovi než Bohu. Myslí si: „Mojžíš prosil o milosrdenství s Izraelem, zatímco Bůh je chtěl zničit.“ Nic nemůže být dále od pravdy. Jediný důvod, proč se Mojžíš mohl modlit tak, jak se modlil, byl ten, že znal Boží milosrdné srdce.
Boží spravedlnost požadovala, aby byli lidé vyhlazeni, ale Mojžíš věděl, že by Boha velmi bolelo, kdyby zničil své děti, a tak se přimlouval: „Vím, že tvá spravedlnost křičí a tito lidé s tvrdou šíjí by měli být vyhlazeni, ale vím, že kdybys to udělal, nevydržel bys tu bolest. Znám tvé srdce, Bože, a vím, že nemůžeš zničit Izrael, protože ho miluješ.“
Bible říká, že Bůh „se dal pohnout k lítosti“, což znamená, že změnil názor na to, jak bude soudit Izrael. Nechtěl je zničit; místo toho je nechá projít trápením v poušti. I když lidé budou ještě dalších třicet osm let zraňovat jeho srdce nevěrou, on je bude stále chránit, vést, živit a oblékat až do jejich smrti.
Poznání Božího srdce by námi mělo pohnout, stejně jako v případě Mojžíše, abychom Pána ctili a sloužili mu ještě ochotněji.