Když hřešíme v Boží přítomnosti, proti jeho světlu a lásce působíme Bohu „dvojnásobnou bolest“. To znamená, že Boha nezarmucuje pouze samotný hřích, ale také to, že ví, jaké důsledky nám hřích přinese. Bůh ví, že hřích nás přivede do trápení.
Dále Boží „dvojnásobná bolest“ spočívá v tom, že kvůli našemu hříchu se Bůh musí držet svého slova a soudit nás. On, milující otec, musí přihlížet a naslouchat našemu úzkostnému křiku, když nás kárá s cílem vychovat v nás zbožný charakter.
Jednou jsem se dostal do krize, že jsem došel na konec svých sil. Kolovaly o mně pomluvy; a když to trvalo už nějakou dobu, začal jsem Bohu připomínat jeho slovo: „Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži“ (Přísloví 19,9) a „Lhář dopřává sluchu zkázonosnému jazyku“ (Přísloví 17,4).
Po delší době už jsem zoufale křičel: „Ach, Bože, jak dlouho to ještě dovolíš? Ty lži jsou každý den jiné, že ani nevím, co se dnes o mně povídá. Pane, jsi můj obránce, a slibuješ, že pomstíš svůj lid. Ale nevidím tě konat spravedlnost.“
Jak jsem přemítal nad všemi pomluvami, které se na mně valily, vzpomněl jsem si na další pastory a služebníky, kteří byli pod podobným tlakem. Je mnoho spravedlivých lidí, kteří snáší těžké zkoušky, protože o nich kolují zlé řeči. „Proč, Pane?“ Modlil jsem se. „Proč stále dovoluješ, aby byly tvoje děti zraňovány?“
Pán odpověděl: „Davide, jsem milosrdný, přenesmírně shovívavý a pomalý k hněvu protože mě bolí, když musím naplnit spravedlnost. Kdybys cítil mou bolest, nikdy by sis nepřál vidět můj soud. Pochopil bys, proč čekám tak dlouho. Víš, jak bolestivé je káznit děti. Pro mě je to stejné. Bolí mě trestat ty, které miluji!“