CHOZENÍ S BOHEM

„I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.“ (Genesis 5,24) Původní hebrejský význam slova „chodit“ naznačuje, že Henoch chodil ruku v ruce s Bohem, neustále s ním rozmlouval a byl mu stále blíž a blíž. Henoch žil 365 let a vidíme v něm nový typ věřícího. Bůh byl doslova jeho životem – natolik, že na konci života „nespatřil smrt“ (viz Židům 11,5).

Henoch se naučil uprostřed ničemné společnosti žít život, který se Bohu líbil. Byl to obyčejný člověk se stejnými problémy a břemeny, která neseme my. Nebyl to poustevník ukrytý v jeskyni v divočině, který se ukryl, aby byl svatý.Měl manželku a děti, a tak měl povinnosti a zodpovědnost.

Z Písma víme, že Henoch neokusil smrt. Ale fráze „nebylo ho“ znamená něco hlubšího. Znamená to „nebyl z tohoto světa“. Jeho duch ani smysly nebyly součástí tohoto zlého světa. Každý den, jak chodil s Pánem, se postupně odpoutával od pozemských věcí. Stejně jako Pavel denně umíral pozemskému životu a byl vzat v duchu do nebe.

Dokud chodil po Zemi, plnil všechny své povinnosti, ale žádné požadavky ho nemohly odradit od chození s Bohem.Židům 11,5 jasně říká: „Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.“ Co se na Henochovi Bohu tolik líbilo? Bylo to jeho chození s Bohem, které v něm vyvolala takovou víru, jakou Bůh miluje.

Tyto dva verše nelze oddělit: „Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Židům 11,5-6) Šestý verš slýcháme často, ale málokdy ve spojení s pátým. Bible i dějiny však ukazují, že ti, kteří úzce chodili s Bohem, se stali muži a ženami hluboké víry.

Pokud církev denně kráčí s Bohem a neustále s ním komunikuje, výsledkem bude lid plný víry – pravé víry, která se líbí Bohu.