Abychom se stali služebníky, kteří chodí v Boží autoritě, musíme stát takoví, jací jsme, tváří v tvář před Otcem. Když jsme Pánovi blízko, nutí nás to v pokoře pokleknout před jeho Svatou přítomností. Apoštol Pavel popisuje služebníky, kterým je tato autorita udělena, následovně: „Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží“ (2.Korintským 4,2).
Takový služebník zůstává v Pánově blízkosti a otevřel své srdce na práci Ducha Svatého. Podle Pavla je jeho neustálou modlitbou: „Pane, ukaž mi mé hříšné motivy, špatné ambice, každou neupřímnost a manipulaci a všechny skryté lstivé postoje mého srdce.“
Věřím, že každý věřící by si přál chodit v duchovní autoritě, ale je potřeba si uvědomit, že za takovou autoritu se platí určitá cena. Je dobré si položit jednu otázku: „Jsem ochotný přijmout, že možná v lidských očích budu tím posledním? Spokojím se s tím, že nebudu mít vedoucí pozici?“ Je to jednoduchý test, ale může odhalit některé důležité postoje našeho srdce.
V Lukášovi 14 čteme, že Ježíš byl pozván představeným z řad farizeů, aby spolu s dalšími farizeji pojedli. V sedmém verši se dočteme, že se Ježíš rozhlédl a viděl, že si farizeové vybírají nejlepší místa pro svou pýchu a tužbu být vidět ostatními. Pán Ježíš se posadil a následně pokáral přední izraelské náboženské lídry: „Když jste pozváni, běžte a posaďte se na nejposlednější místo, pak, když přijde váš hostitel, může vám říci: ‚Příteli, pojď dopředu‘“ (Lukáš 14,10).
Musíme usilovat o to, abychom „šli dopředu“ na místo opravdové duchovní autority, kterou dává Pán ve své slávě a spravedlnosti. Bůh potřebuje v těchto posledních časech každého z nás a chce nás přitáhnout blíž k sobě. Jsem hluboce přesvědčen, že toto pozvání do Ježíšovy blízkosti platí pro každého z nás. Pokud toto pozvání poslechneme, Bůh ve své věrnosti daruje duchovní pomazání.