World Challenge Pulpit Series Newsletters

Plně přesvědčen

lydie_maresova — Wed, 27 May 2009 16:36:15 -0500

"Vím, komu jsem uvěřil. A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne" (2 Tm 1,12).

To jsou slova umírajícího muže. Apoštol Pavel je adresoval svému žáku, mladému Timoteovi, který se učil sloužit v církvi. Ve stejném dopise dále Pavel ujišťuje Timotea vážnými slovy: “Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval“ (4,6-7).

Ačkoli Pavel adresoval svá slova Timoteovi, jeho poselství platí každému Božímu služebníkovi, který čelí velkému trápení. Podívejme se na okolnosti: Pod tíhou vlastních nesnesitelných soužení - na samém prahu smrti - byl Pavel plně přesvědčen o Boží lásce k němu. A víc než to, byl přesvědčen o Boží schopnosti „chránit, co mu svěřil“ navzdory všem důkazům o opaku.

Milovaní, Pavlova rada je určena všem, kteří jsou denně zmítáni satanskými silami, zapojeni do tuhého duchovního boje a kteří vzdorují těžkostem jako dobří bojovníci. Jak mohl Pavel tak přesvědčeně mluvit o Boží věrnosti během každé své zkoušky? Jak vlastně Bůh způsobil, že se u Pavla zrodila taková víra?

Pavel nikde nejmenuje ony věci, které "mu (Bohu) svěřil, až do onoho dne“. Můžeme si jen domýšlet, co to bylo. Přesto i my musíme stejně jako Pavel být plně přesvědčeni o Boží věrnosti, že bude chránit, co jsme mu svěřili. Skutečně, abychom mohli čelit svým trápením ve dnech zkoušek, musíme být plně přesvědčeni o Pánu v několika oblastech:

Pavel napsal církvi v Římě:

„Jsem jist, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny, ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nás nedokáže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Ř 8,38-39).

Před tímto jasným vyznáním Pavel nejdříve položil otázku: „Kdo nás oddělí od lásky Kristovy? Snad soužení, nebo úzkost, pronásledování, nebo hlad, bída, nebezpečí, nebo meč? … V tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval“ (8,35,37).

Z Pavlovy otázky je zřejmé, že rozpoznal satanův záměr v těchto posledních dnech: ztěžovat Božímu lidu chození v jeho veliké lásce. Bohužel jsme dnes v církvi k této zákeřné práci nepřítele většinou slepí. Mnozí žijí v naprosté nevědomosti, že jim nepřítel úspěšně brání v poznávání a prožívání Boží lásky.

Chápejte mě prosím správně: My se nemáme nepřítele bát, ale když si nedáme pozor na satanovy rafinované útoky proti naší víře, nebudeme moci žít vítězný život. Pavel věděl, jak důležité je odhalit záměry zlého. Pouze když rozpoznáme jeho útoky na naši víru, budeme moci říct spolu s Pavlem: „Jsem přesvědčen, že nic - žádná lež, klam či obvinění - mě nemůžou oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši.“

Musíme vědět, že satan se rozhodl v těchto posledních dnech ukončit každou službu řízenou Duchem svatým a ponížit každé Duchem svatým vedené Boží dítě. Nezaměřuje se jen na ty za kazatelnou, ale na každého věřícího, jehož víra je proti jeho království temnoty účinná.

Boží spravedliví vždy procházeli mnohým trápením. Židům 11 to potvrzuje. A nyní, praví Písmo, je satan rozzuřený na církev, protože ví, že se mu krátí čas: „Sestoupil k nám ďábel plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá" (Zj 12,12).

Návrat Pána Ježíše je velmi blízko. A tak s velkým hněvem přišel nepřítel našich duší, aby se pokusil obelhat každého Božího vyvoleného. Právě teď legie agresivních Satanových poslů dělá, co může, aby zastrašili a zničili každého Božího vyvoleného. Pavel potvrzuje prudkost útoků ve svém vlastním životě, když říká: „...satan nám vždy zabránil“ (1Te 2,18).

V minulém století popsal T. Austin-Sparks satanovu bojovou strategii v posledních časech. Tento Boží služebník viděl "mnoho věcí omezených, přiškrcených, paralyzovaných satanem; množství křesťanů neschopných práce, neschopných plnit své poslání… kvůli satanovým překážkám."

Jako před ním Pavel, Austin-Sparks varuje Boží lid, aby si uvědomil ďáblovy útoky. Naléhá na věřící - prosme Boha, aby sesadil satana z jeho vysoké pozice „Žalobce bratří“.

Věřím, že takové prosby jsou v srdci každého věřícího, který zakusil satanovo obtěžování. Tito svatí na vlastní kůži zažili zuřivost nepřítele proti všem, kteří řídí své životy svatým povoláním Kristovým.

Kdo je přímluvce? Jednoduše řečeno, je to někdo, kdo na sebe na modlitbách bere potřeby a břemena druhých. Takový služebník se nikdy nepřestane přimlouvat za Kristovu církev nebo za ty, které mu Pán položí na srdce.

V každé době Bůh umístil přímluvce do přední linie bitev proti satanovu knížectví a jeho silám. Dnes tyto duchovní vojáky najdeme v každém národě. Proto se jim říká „modlitební bojovníci“. Mnoho z těch, kdo psali do našeho sboru, popisovali intenzivní duchovní boje ve svých životech.

91-letý přímluvce napsal: „Cítil jsem se vyhořelý, sloužil jsem Bohu tak dlouho a všechno na mě doléhalo. Mé tělo je slabé po letech utrpení. Všechny potřeby a zkoušky ostatních jsem měl stále před sebou… Od svých 4 let jsem miloval druhé a modlil se za ně. Celé ty roky jsem byl přímluvce… Znovu dobývám území, které se mi satan snažil sebrat, modlitbou v Duchu… A tak získávám novou sílu.“

Po celá život bral tento svatý vážně Judovo povzbuzení: “Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu“ (Jud 20-21). Poselství pro duchovní bojovníky je jasné: Budujte se ve víře, uchovejte se v Boží lásce.

Je naprosto nemožné budovat svůj život v přesvaté víře lidskými silami nebo schopnostmi. Bez Svatého ducha jednoduše nejsme schopni setrvat ve vědomí a jistotě Boží lásky k nám. Pro síly temnot nejsme rovnocenným soupeřem. Dokonce ani pozvednout štít víry na uhašení pekelných ohnivých střel nedokážeme prostě proto, že jsme se tak v mysli rozhodli. Potřebujeme Božího Ducha, aby nás posiloval ve všech věcech.

V těchto dnech zkoušek nestačí učit se nazpaměť biblické verše. Znal jsem muže, jehož znalost Písma byla tak široká, že se mu říkalo „chodící Bible“. Dokázal z Bible citovat celé knihy. Ale během velkého trápení, které prožil, opustil víru. Jak Pavel potvrzuje: „Litera zabíjí, ale Duch dává život“ (2K 3,6).

Naneštěstí příliš mnoho křesťanů, kteří tvrdí, že jsou naplněni Duchem svatým, se k němu ve svých trápeních prostě neobrací. Znají jen málo o jeho pokoji a útěše, a přitom je jeho pravým posláním nám tyto věci poskytnout. Tito věřící se nenaučili být plně závislí na Duchu, možná proto, že nikdy nebyli plně přesvědčeni o tom, že ho potřebují.

Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Duch svatý je sám nedílnou součástí Boha a je třeba ho uctívat, stejně jako poslouchat.

Během dvaceti dvou let vedení sboru jsem vypozoroval důležitou roli Ducha svatého v našich životech. Než začnu sloužit zraněnému věřícímu, vždy nejprve prosím Ducha svatého, aby rozbil všechna satanova protivenství. Každý Ježíšův následovník musí rozpoznat ďáblovy snahy zabránit mu v poznávání Božích slibů. Jedině pak se s tím člověkem mohu modlit, aby Duch svatý otevřel jeho srdce, aby mohl přijmout Boží lásku.

Mohu být schopen citovat spoustu oddílů z Písma, které se týkají situace takového člověka. Mohu s ním láskyplně a soucitně sdílet jeho bolest, mohu dělat všechno pro pozvednutí jeho ducha. Ale on sám musí poznat jistotu lásky a pokoje, kterou může nabídnout jenom Duch svatý.

Každý, kdo kdy miloval Pána Ježíše, musel volat k Duchu svatému o ujištění, aby mohl být plně přesvědčen. Totéž platí zvláště pro Boží církev v bojích posledních dnů. Každý svatý musí od Ducha svatého vědět, že se na něj Bůh nezlobí, že ho Pán neopustil a že se Ježíše dotýkají všechny jeho pocity, bolesti a zranění.

„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Žd 11,6).

Přicházejí období, kdy mnozí těžce zápasí o zachování víry. Všichni si přejeme naplnění Božích zaslíbení, nejen pro vlastní pohodlí a požehnání, ale abychom ho mohli potěšit. Chceme víru, která by Bohu přinášela slávu.

A proto jsme často ustaraní, když naše modlitby nejsou vyslyšeny. Začínáme pochybovat o vlastní víře a uvažujeme: „To je má víra v Pána tak slabá? Jsem ve víře váhavý? Proč se nebe zdá být mým modlitbám zavřené? Zakolísal jsem v něčem? Nejsem dost zapálený? Je někde v mém srdci schovaný zlý kořen nevěry?“

Pořád se snažíme tak moc věřit, tak moc potěšit Boha opravdovou vírou, že své víře ubližujeme odsuzováním. Teď, po více než šedesáti letech služby Bohu, vám chci říct, co pro mě znamená pravá víra:

Znamená pevně se držet Božích zaslíbení, i když nemáme žádný fyzický důkaz, že jeho sliby budou vyplněny.
Znamená důvěřovat Duchu svatému, že zachová mou duši v pokoji, přesvědčenou, že Bůh všechny věci obrátí pro mé dobro.
Znamená spočívat v tomto Pavlově vyznání: „Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Ř 8,28).

Tak často se na první pohled zdá, že se naše okolnosti vyvíjejí špatně. A zatím v každém okamžiku našeho trápení pracuje realita věčnosti. Bůh vede všechno ke svému plánu pro nás.

Víme, že se tak vedlo i praotci Josefovi. Tento muž zakoušel desetiletí nekonečných utrpení, vypadalo to, že nezažije nic než tragédii. Až nakonec „došlo na (Boží) slovo“ (Žalm 105:19). Nicméně až do toho okamžiku „ho řeč Hospodinova protříbila“ (stejný verš).

Můžeš říct spolu s Josefem a apoštolem Pavlem, že „všechno napomáhá dobrému“? Má tvá duše pokoj, že Pán bude nějak v Boží prozřetelnosti uskutečňovat svůj plán pro tvůj prospěch?

Věříš, že někde ve tvé bolesti - ve tvém nekončícím utrpení, ztrátě tvých ušlechtilých snů, nadějí a záměrů - že tě Bůh během toho všeho vede hlouběji do sebe samého? Že tě ve své nekonečné lásce vede k odměně, aby se ti jí dostalo jak ve tvém pozemském životě, tak na věčnosti?

Bůh nám říká v listu Židům: „Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.“ A autor této knihy napomíná: „Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno“ (Židům 10:36).

Bůh ve svém slově nikdy neslibuje víc, než může vykonat. To je něco, co Abraham pochopil hned na úplném začátku své víry. Pavel o Abrahamovi řekl: „Nepropadl pochybnostem o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil“ (Ř 4,20-21).

Svou vírou Abraham „vzdal Bohu čest".

Když jde v našich životech všechno dobře, je pro nás snadné dosvědčit: „Bůh může udělat cokoli!“ Snadno můžeme přesvědčovat ostatní, že Bůh vyslyší jejich modlitby. Můžeme sebejistě prohlašovat, že Bůh vždycky drží slovo.

Ale když se všechno kolem nás spikne, aby Boží sliby naplněny nebyly - když všechny fyzické důkazy vypadají spíš jako Boží hněv, než jako jeho odměna - Duch svatý v nás povstává s pravými slovy útěchy:

„Vydrž! Důvěřuj mu! Nejsi oddělen od Boží lásky. Pracuje v každou hodinu tvé situace. Tak nekolísej ani neváhej. Raději povstaň a bojuj dobrý boj víry.“

Rozloučím se s vámi mocným poselstvím od apoštola Pavla. Připomíná nám Boží nekonečnou věrnost za všech okolností, v každém okamžiku našeho trápení:

„Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. Ale v tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem si jist, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny, ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit id lásky Boží, která jen v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Ř 8,35-39).

Amen!

Naléhavá zpráva

lydie_maresova — Tue, 10 Mar 2009 11:43:27 -0500

Jsem puzen Duchem svatým poslat naléhavou zprávu všem, kteří jsou na našem e-mailovém seznamu, všem přátelům a biskupům, se kterými jsme se setkali po celém světě.

PŘICHÁZÍ POHROMA, KTERÁ OTŘESE ZEMÍ. BUDE TO TAK DĚSIVÉ, ŽE SE VŠICHNI BUDEME TŘÁST – I TI NEJZBOŽNĚJŠÍ Z NÁS.

Po deset let jsem varoval ohledně tisíce ohňů přicházejících do města New York. Ty zachvátí celé okolí včetně oblastí New Jersey a Connecticut. Významná města napříč Amerikou budou zažívat výtržnosti a planoucí ohně – takové, jaké jsme viděli před mnoha lety ve Watts, Los Angeles.

Výtržnosti a ohně budou i v dalších městech po celém světě. Bude se rabovat — včetně oblasti Times Square v New Yorku. Co zažíváme nyní, není úpadek, dokonce ani krize. Jsme pod Božím hněvem. V Žalmu 11 je psáno: „Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?“ (v. 3).

Bůh soudí strašné hříchy Ameriky a dalších národů. Ničí základy světské společnosti.

Prorok Jeremjáš vedl při s hříšným Izraelem: „Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky. Oni však řekli: „Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.“ (Jeremjáš 18,11-12)

V Žalmu 11,6 David varuje: „Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr.“ Proč? David odpovídá: „Protože Hospodin je spravedlivý“ (v. 7). Toto je spravedlivý soud – stejně jako byl soud nad Sodomou a nad generací Noeho.

CO BY MĚLI DĚLAT SPRAVEDLIVÍ? CO BOŽÍ LID?

Za prvé vám odevzdám praktickou radu, kterou jsem obdržel sám pro sebe. Máš-li takovou možnost, vytvoř si 30denní zásobu trvanlivých potravin, toaletních potřeb a dalších nezbytných věcí. Ve velkých městech bývají obchody s potravinami prázdné do hodiny od prvních příznaků blížící se pohromy.

Co se týče duchovní reakce, máme pouze dvě možnosti. Jsou nastíněny v Žalmu 11. Můžeme "uletět jako ptáče na hory", nebo - jak praví David - "upřít zrak k Hospodinu, který má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny." (v. 4). "Utíkám se k Hospodinu" (v. 1).

Řeknu své duši: Není potřeba utíkat… není třeba se skrývat. Toto je Boží spravedlivé dílo. Spatřím našeho Pána na jeho trůnu, jak s očima plnýma něžné, milující laskavosti sleduje každý krok, který udělám – a budu mu důvěřovat, že vítězně provede svůj lid i skrze potopy, ohně, pohromy, zkoušky a soužení všeho druhu.

Poznámka: Nevím, kdy tyto věci přijdou, ale vím, že nejsou daleko. Odevzdal jsem vám břemeno, které leželo na mé duši. Nalož s touto zprávou, jak uznáš za vhodné.

Přeji Boží požehnání a ochranu.

V Kristu,
DAVID WILKERSON

Odpočívání v Ježíši v nebezpečných časech

petra_hrncirova — Mon, 03 Nov 2008 18:21:17 -0600

Po léta jsem věrně varoval, že brzy přijde celosvětová ekonomická pohroma. Právě teď vidíme, že k ní na celém světě dochází. Upozorňoval jsem, že křesťané budou trpět, že dojde k velkým ztrátám a strádáním, a to se již děje. Na velké množství drahých svatých na celém světě teď dopadá velký finanční a duševní stres.

Jakkoli jsou tyto věci strašné, na žádnou z nich bychom neměli zaměřovat svou energii a službu. Přesněji řečeno, měli bychom dál hlásat lásku Boha Otce a milost našeho Spasitele Ježíše k nám.

Vím, že životní styl Američana – vlastně životní styl lidí v každém prosperujícím národě – se brzy permanentně změní. Vím, že všechno se roztáčí a otřásá. Ale když ráno vstávám, nestrachuji se: „Co budeme jíst? Co si oblékneme? Co bude s teplem, světlem, bezpečím?“ Ježíš nás varoval, abychom to nedělali.

Místo toho večer, když jdu spát, odpočívám v lásce svého nebeského Otce. Faktem je, že já vím, že nejsem Bůh a že jen On sám řídí všechny tyhle věci. Dělám prostě jen to, co dělal prorok Izaiáš: spoléhal plně na Hospodina. Tento prorok oznamoval věřícím všech dob: „Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, neboť v tebe doufá“ (Izaiáš 26:3). Bůh nemůže lhát.

Písmo jasně říká: máme být ve střehu, napomínáni a varováni prorockými poselstvími, která přinášejí boží strážní. Rovněž máme věnovat pozornost prorockým poselstvím zjeveným a potvrzeným v Písmu. Stručně řečeno, máme shromáždit všechny poznatky a zprávy o nadcházejících bouřích, abychom mohli připravit svá srdce na cokoliv, čemu budeme čelit.

Nemáme dovolit strachu anebo úzkosti, aby stravovalo naše myšlení, ovládlo naše mysli nebo se zmocnilo našich srdcí. Temnota určitě přichází a soud je u našich dveří. Ale jako Boží lid nemůžeme dovolit, aby nám jakýkoliv mrak nebo temnota skryla to veliké světlo jeho zaslíbení lásky a milosti k jeho lidu. Musíme být velice dobře informovaní Božím slovem a jeho proroky, ale nemáme se prorockým zprávám věnovat tolik, že to ovládne naše životy.

Ďábel by byl moc rád, kdyby se to stalo. Ví, že nás nedostane do pochybností o Božím slově, pokud jde o Boží soud, tak se pokusí nás dostat do jiného extrému a dovést nás do strašlivé posedlosti mimořádně nebezpečnými časy.

Jednoduše řečeno, Satan tě chce okrást o veškerou naději tím, že tě bude stravovat zlověstnými myšlenkami. Ale my nemůžeme pochopit nebo vyřešit budoucnost tím, že do nich budeme neustále zahloubaní. Ve skutečnosti se ti může stát, že zabředneš do strachu a utkvělých představ o hrozných událostech.

Apoštol Pavel nás uklidňuje tímto pokynem: „Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jestli která ctnost, a jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte“ (Filipenským 4:8).

Jinými slovy: „Slyšeli jste všechna tato varování. Teď dbejte na to, co Boží slovo zjevuje a co říkají jeho strážní. A nakonec upřete své myšlenky na Ježíše a jeho dobrotu.“

Stejně nádherná naděje, jakou měl v nebezpečných časech ve své době Izaiáš, je dostupná i nám. Toto zaslíbení odpočinku se týká „všech, kdo spoléhají na Hospodina.“

Izaiáš byl přemožen tím, co viděl, že se kolem ve světě děje. Ale Písmo ukazuje, že se těšil z velikého pokoje. Jak mohl dojít na místo takové pokoje se vším, co viděl? Existují pro to dva důvody:

Za prvé, když nad národem visel soud, připravený udeřit, byl Izaiáš v neustálém společenství s Bohem v modlitbě. „Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše“ (Izaiáš 26:8). Izaiáš byl připravený na všechno, protože se již „bez přestání modlil.“

Musím se tě zeptat: když udeří bouře, jdeš k Bohu v modlitbě, jako to dělal Izaiáš? Pokud ano, pak získáš sílu, protože tvoje mysl si zvyká upínat se k lásce tvého svrchovaného nebeského Otce, a On ti bez ustání zjevuje svou moc a povzbuzuje tě, že to zvládneš.

Pán skutečně netouží po tom, aby nás tato biblická proroctví a varování vyděsila. Zde je velice jasně řečeno, jaké je v této věci Ježíšovo srdce: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj“ (Jan 14:27).

V evangeliu Matouše Ježíš prorokoval o budoucích událostech ve světě, a znělo to hrozně. Mluvil o válkách, morech, zemětřeseních na různých místech. A varoval své posluchače: „Vydají vás v soužení, a někteří z vás budou dokonce zabiti. Rozmnoží se nepravost. Povstanou falešní proroci a mesiášové a mnohé podvedou.“

Později v Matouši Ježíš vysvětluje svoje důvody, proč na tyto katastrofické události předem upozorňuje. Říká, že nám ty věci pověděl, abychom, až uvidíme, že se dějí, v něho věřili.

Ježíš se nesnažil na nás uvalit břemeno strachu. Spíš prostě nechtěl, abychom byli překvapeni, až na nás strašné bouře udeří. Nechtěl, aby naše víra ztroskotala, až budeme náhle čelit neuvěřitelnému strádání a utrpení. Nejvíc ze všeho chtěl, abychom věřili, že existuje Pán, který je nad všemi těmi věcmi, Otec, který nás dost miluje, aby nás na ně upozornil, varoval nás a ve všem nás uchoval.

Izaiáš se díval za všechny ty věci, které se děly, směrem k větší vizi, kterou mu Bůh dal. V této vizi viděl Izaiáš Pána, který přichází, aby svým dětem setřel slzy, odstranil jejich břemena a osvobodil je ze všech jejich vin a strachu.

„Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho … Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil)“ (Izaiáš 25:9, 8).

Tady je druhý důvod, proč se Izaiáš dostal na místo pokoje navzdory všem otřesům kolem. Říkal nám – vlastně věřícím ve všech dobách: „Vy, kdo žijete v opravdu posledním čase, můžete mít také tuto dvojitou porci pokoje. Odevzdejte se prostě důvěře v Pána, své Skále.“

„Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná“ (26:4). „Aj, Bůh silný spasení mé, doufati budu, a nebudu se strašiti; nebo síla má a píseň a spasení mé jest Bůh Hospodin“ (12:2).

Po mnoho měsíců jsem prohledával a studoval Písmo, prosil Pána, aby mi dal poselství naděje a povzbuzení pro tyto těžké časy. Můj duch volal: „Pane, prosím tě, promluv k mému srdci slovo pro tvé děti, protože jen ty máš slova věčného života. Jen Ty nám můžeš říci v takových časech slovo útěchy.“

Duch svatý odpověděl na moji modlitbu a promluvil k mému srdci toto: „Dám ti jednoduché zaslíbení z mého Slova. A když mu opravdu podřídíš svůj život, provede tě to slovo každým a všemi nebezpečnými časy.“

Milovaní, vím, že jestliže se chopíme především tohoto verše, když mu budeme plně důvěřovat, bude pro nás každodenním mocným zdrojem víry. Zde je to zaslíbení, které mi Duch svatý ukázal:

„VÁŠ OTEC VÍ, ČEHO JEST VÁM POTŘEBÍ, PRVÉ NEŽ BYSTE VY HO PROSILI“ (Matouš 6:8).

Ve 12. kapitole Lukáše Ježíš vyjmenovává ty věci, o nichž říká, že náš Otec ví, že je potřebujeme. Těmito potřebami jsou, stručně řečeno, jídlo, pití a oblečení. „Protož pravím vám: Nebuďte pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali ... A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry?“ (Lukáš 12:22, 28).

Ježíš mluví o trávě, která je dnes hustá a zelená, ale zítra bude posečená. Připomíná nám, že jí dává život a pečuje o ni. Neodvažujme se myslet si, že se o naše potřeby stará méně než o trávu. On ví naprosto dokonale, co potřebujeme, zda jídlo, finance nebo oděv.

Ježíš dodává: „Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají, Otec pak váš ví, že těch věcí potřebujete“ (12:30). Opět nám Ježíš připomíná: „Zde je všechno, co potřebujete vědět: váš nebeský Otec ví, jaké jsou vaše potřeby, On je již vyjmenoval.“

Moji hlavní myšlenkou je teď: BŮH VÍ, A TO JE VŠE, NA ČEM ZÁLEŽÍ.

Ježíš slíbil: „Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány. Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království“ (Lukáš 12:31–32). Když mu budeme prostě a jednoduše věřit, náš Pán nám požehná vším, co potřebujeme.

Jestliže se obáváš o blaho své rodiny v nadcházejících dnech, mám pro tebe dobrou zprávu: Tvoje děti jsou Boží děti. A On se stará o své nejmilejší víc než ty. Ježíš ví přesně, co všechno potřebuješ, abys přežil.

ON VÍ O TVÉ POTŘEBĚ MÍT STŘECHU NAD HLAVOU. ON VÍ PŘESNĚ, JAKÝ JE TVŮJ ÚVĚR NA BYDLENÍ NEBO MĚSÍČNÍ SPLÁTKY HYPOTÉKY. ON VÍ KOLIK HLADOVÝCH KRKŮ MUSÍŠ NASYTIT, A ZNÁ MNOŽSTVÍ JÍDLA VE TVÉ SPÍŽI. MŮŽEŠ MU NAPROSTO DŮVĚŘOVAT, ŽE NAPLNÍ VŠECHNY TVÉ POTŘEBY, PROTOŽE ON SLÍBIL, ŽE TO UDĚLÁ.

Je tragedií, že mnoho lidí v nadcházejících dnech zahořkne, protože Bůh neodpoví na jejich modlitby, aby ochránil jejich současný životní styl. Mnozí nikdy nepoznali takové utrpení, kterému teď čelíme.

Ale Pán říká bohatým stejně jako chudým: „Neboj se o své pozemské bohatství. Dej mi kvalitní čas a věř mi. Já se postarám o všechny tvé budoucí potřeby. Budeš zaopatřen všemi nezbytnostmi, které potřebuješ, abys mohl existovat.“

V tuto chvíli se světové události pohybují tak rychle, že s nimi nikdo nedokáže držet krok. Právě když píši tato slova, ztratil americký trh cenných papírů miliardy. Důsledky těchto věcí jsou příliš hluboké a komplikované k prozkoumání.

Naše víra je zakotvena v tomto: NÁŠ NEBESKÝ OTEC NÁS ZNÁ – VÍ PŘESNĚ, CO POTŘEBUJEME A KDY TO POTŘEBUJEME – A PRÁVĚ TEN FAKT, ŽE ON VÍ, JE DOSTATEČNÝM DŮKAZEM TOHO, ŽE JSME V JEHO PÉČI. ON SE Z NÁS TĚŠÍ A MY JSME SCHOULENI V JEHO NÁRUČÍ, ŽIVI A ZDRÁVI.

Daniel řekl o Hospodinu: „On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá“ (Daniel 2:22). Bůh ví všechno o temných dnech, které jsou před námi. A ví, že ani tato temnota nám nemůže zatemnit jeho tvář.

Opravdu, naši jasnou cestu skrze těžké časy nalezneme jedině v důvěře v Pána. On nás dnes volá, abychom měli prostou víru jako děti v jeho věrnost.

Držme svůj zrak na Ježíši. Věřme v jeho velikou lásku a péči o nás. „Všelikou péči svou uvrhouce na něj. Nebo on má péči o vás“ (1.Petr 5:7).

Příprava na konec všech věcí

lydie_maresova — Wed, 08 Oct 2008 12:06:45 -0500

Ve svém prvním listu Petr mluví k církvi o posledních dnech. Píše: "Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů" (1Pt 4,7-8).

Poslední dny zmiňuje Petr i ve svém druhém listu. Tam mluví navíc o svém vlastním odchodu z tohoto světa: "...považuji za správné probouzet vás napomínáním, pokud přebývám v tomto těle; vím totiž, že je budu muset brzo opustit..." (2Pt 1,13-14). Jinými slovy by se dalo říci: "Bůh mi ukázal, že můj čas na této zemi se krátí."

Petr věděl, že Pán jej brzy povolá domů. Ale ještě předtím mu Duch svatý dal poselství pro církev o posledních dnech. A tak v Petrově druhé epištole čteme poslední slova umírajícího pastýře ovečkám, které mu byly svěřeny.

Tento zbožný muž si byl plně vědom, že svět jeho poselství o konci věku neuvěří. Petrovo poselství bylo určeno novozákonní církvi jak v jeho vlastní době, tak v každé následující generaci věřících. Je to poselství plné varování, Petrovo proroctví zní:

"... i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky ... A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení ... Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili" (2Pt 2,1-3).

"Ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: 'Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.' ... a to především ty, kdo se svévolně ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou..." (2Pt 2,10 + 3,3-4).

"Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem" (2Pt 3,10-12).

My křesťané věříme, že Boží slovo o budoucích časech se naplní. Navíc dostáváme Duchem inspirovaná varování od svatých Božích mužů. Vidíme ruku píšící na zdi.

Pro každého křesťana tím však povstává stejná otázka, jakou museli bezesporu řešit i věřící v Petrově době.

Myslím, že je normální zajímat se, jak přežijeme obávané budoucí časy. Jestliže přicházející bouře zničí všechny kořeny obnovy, jak si budeme vydělávat, kde budeme bydlet, co jíst a co oblékat? Jako dědečka mě samozřejmě zajímá budoucnost mých vnoučat a pravnoučat. Přemýšlím - jak to zvládnou v období, které je čeká? Věřím, že je to naprosto oprávněná starost následovníků Pána Ježíše.

Petr však kupodivu neudílí žádné rady ohledně fyzických či finančních příprav. Neříká, kam máme uložit peníze, abychom o ně nepřišli, nic o řešení bytové krize, nic o globálním oteplování nebo inflaci. Prostě se tím nezabývá. Proč?

Pravděpodobně proto, že Petr již zažil chudobu a uprostřed ní Boží věrnost. Když Petr fyzicky následoval Pána Ježíše, žil bez peněz. Když učedníci potřebovali jíst, mnuli klasy na polích. Jednou, když potřebovali peníze, poslal Pán Petra ulovit rybu - a v její tlamě našel minci.

Petr věděl, jaké je spát pod širým nebem, bez lůžka a bez polštáře. Následoval Pána Ježíše jako nezaměstnaný, bez jakéhokoliv zdroje příjmu. Vlastnil jen oblečení, které měl na sobě, a jeden pár sandálů. Petr zkrátka dobře znal závislost na Boží péči ve svých každodenních potřebách. Den za dnem byly jeho potřeby věrně naplňovány.

Ve svém poselství o konci věků Petr tedy neřeší naplnění našich potřeb, ale přípravu našich srdcí. Proto říká: "Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy?" (2Pt 3,11)

V podstatě nám klade otázku: "Jaké je tvoje srdce v těchto posledních dnech? Kým se staneš, až se přiblíží konec? Dobře víš, že o tvé tělesné potřeby se Bůh postará. Ale připravuješ se duchovně?"

Jestliže ti to připadá zvláštní, zamysli se, co o přípravě na poslední časy říkal Pán Ježíš. Ani on nám nedal mnoho rad, jak se na převraty posledních dní připravit tělesně. Stejně jako Petr i on varoval před těžkými časy: budou války, rasové konflikty, hlad, zemětřesení, pronásledování, rozmůže se nepravost a vychladne láska mnohých. Předpověděl i zničení Jeruzaléma nepřátelskou armádou a srovnání chrámu se zemí.

Ačkoliv předpovídal všechny tyto těžkosti, neřekl nám, jak tu dobu máme přežít. Nemluvil o tom, jak se připravit na ztrátu domova nebo zaměstnání během hospodářské krize. Místo toho říká: "Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete" (Mt 6,31-32).

Petr tedy jen opakuje slova Pána Ježíše, když říká: "Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám" (1Pt 4,7). Základním pokynem pro naši přípravu je: Buďte střízliví. Zůstaňte v pokoji bez ohledu na okolnosti. Není třeba panikařit. Raději se za to všechno modlete.

Právě teď mnoho křesťanů propadá panice. Lidé, kteří celý život svědčili, že se o ně Bůh stará, se teď klepou strachy, když vidí hromadící se bouřkové mraky. Petr jim velice jednoduše radí: Všechny své přirozené pocity uveďte pod vládu ducha víry.

Dále Petr říká, že máme být "pohotoví k modlitbám". Jedině díky hledání Pána budeme schopni ovládat své obavy ohledně budoucnosti. Čím těžší okolnosti nastanou, tím více bychom měli chodit v pokoji a odpočinutí Ducha svatého.

Nevěřící svět nyní zoufale hledá klid uprostřed chaosu. Podle Wall Street Journal se vedoucí firem a další v stresových zaměstnáních obracejí k józe, mantrám a čínským náboženstvím. My křesťané máme Boha, který zaslíbil dokonalý pokoj všem, kteří upnou svou mysl ke Kristu, ať se ve světě děje cokoliv.

Tuto prvořadou záležitost najdeme v dalším verši - závěrečné vybídnutí umírajícího apoštola. Petr píše: "Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů" (1Pt 4,8).

Petrův závěr zní: Chcete-li vědět, jak přežít, chcete-li vidět, jak Bůh provede svůj lid skrze tyto časy - projevujte bezpodmínečnou lásku svým bratrům a sestrám. V tom spočívá celá budoucnost Kristovy církve a to by měl být i náš prvořadý zájem. Ve světle velké Boží milosti, která byla prokázána každému z nás - ve světle jeho bezpodmínečného odpuštění našich minulých hříchů a soucitné dlouhoshovívavosti vůči nám - máme s milosrdenstvím vykročit k těm, kdo zhřešili proti nám. Máme jim odpustit tak, jako by se vůči nám nikdy neprovinili.

Možná si teď říkáš: "Co má odpuštění společného s posledními časy?"

Snad sis přečetl název a pomyslel sis: Bezva, pastor David nám řekne, jak tu kalamitu přežít. Půlka kázání je pryč a asi ti připadá, že jsem ti zatím moc neporadil.

Podobně se asi cítil jeden křesťan, který mi nedávno poslal dopis: "Věrně jsi nás varoval před ekonomickým kolapsem, který je na obzoru. Věřím, že jsi spravedlivý člověk. Ale týž Duch, který ti ukázal, co přijde, ti také jistě zjevil, jak tím máme projít. Dobrý Bůh by přece neposlal varování bez toho, aby nám zároveň řekl, co máme dělat, abychom tou bouří prošli. Poraď nám prosím."

Jiný zase píše: "Připadám si oklamán. Prosil jsem o finanční radu, kam investovat své peníze, jak ochránit svou rodinu, když se sype ekonomika. Ty říkáš, že se mám modlit a prosit Ducha svatého o vedení. To je přece stará teologická fráze. Potřebuji konkrétní odpověď."

Milovaní, to, co vám tu odevzdávám, je Boží konkrétní odpověď v této záležitosti. Petr byl bezpochyby zbožný muž a právě skrze něj nám Duch svatý přesně ukazuje, jak podle Božího slova hledět vstříc posledním dnům. Petrova slova zní jasně: Nejdůležitějším bodem přípravy je příprava vašeho srdce. Pokud tuto věc zanedbáš, veškerá ostatní příprava není nic platná. Na konci všech věcí zůstaň pokojný, zůstaň na kolenou a nade vše ostatní prokazuj ustavičnou milost a lásku svým bratrům a sestrám. Odpusť a přikryj jejich hříchy. Láska přikryje množství hříchů.

1Pt 4,8 nás nabádá, abychom přikrývali hříchy, jichž se druzí proti nám dopustili. To znamená, že provinění druhých nemáme vystavovat na odiv. "Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti" (4,10). Kdo ti ublížil, kdo tě zranil? Kdo o tobě rozšiřoval klepy? Podle Pána Ježíše, pokud neodpustíš a nepřikryješ jeho hřích, jsi jako muž, kterému byl odpuštěn velký dluh, a on potom málem uškrtil kolegu, který mu dlužil pár korun.

Times Square Church navštěvuje přes sto různých etnických skupin. Pán Ježíš sjednotil mnohé rasy a etnika v bratrské lásce. Nad dveřmi našeho sboru máme nápis: "Církev, která je budována láskou" Tou láskou je Pán Ježíš.

Jsem si vědom, že jednota napříč rasami z našeho sboru činí terč pekelných útoků. Uprostřed světa rasové nenávisti a národnostních neshod nás Bůh učinil mocným svědectvím. Pán Ježíš zbořil všechny mezilidské hradby, včetně rasových.

Náš sbor v minulosti prožil několik zuřivých démonských útoků proti lásce a jednotě v Kristu. Nejmocnější zbraň, kterou peklo používá, je neodpuštění mezi duchovními sourozenci.

Možná si říkáš: "Nechovám v sobě žádný hněv. Necítím proti nikomu hořkost. Ke všem bratrům a sestrám mám v srdci čistou lásku. Když proti mně někdo zhřeší, nehovořím o jeho provinění. Takže nechápu, jak se mě týká Petrova výtka. Opravdu pro mne nemá jinou radu, jak se připravit na poslední časy?"

Budoucnost těla Kristova je ukryta právě v tomto Petrově poselství. Bůh připravuje církev na "pozdní déšť", na nové vylití svého Ducha. Podle slov proroků přijde na zemi mocná vlna Ducha svatého a uprostřed zmatku tohoto světa naplní Boží lid radostí. To se však nemůže stát, jestliže se věřící budou držet svého hněvu a nenechají uzdravit svá zranění.

Petr se ptá: Chceš být přichystán na to, co přichází? Chceš být plně připraven, až se vše bude otřásat? Pak udělej všechno, aby ve tvém srdci nebyly překážky pro proud Ducha svatého. Před námi je něco nádherného. Dej pozor, aby tě to neminulo!

Už od Jeremjáše, Izajáše a Ezechiele až po malé proroky se táhne zjevení, že v posledních dnech přijde nové vylití Božího Ducha na ty, kdo budou připraveni. Tato událost je popisována jako "pozdní déšť" a má být ještě většího rozsahu, než byl "časný déšť", tj. mocné vylití Ducha o Letnicích.

Tato předpověď je odvozena od dvojího období dešťů, které během roku nastává v Izraeli. Izraelská roční období byla obráceně, než jak jsme zvyklí dnes. Časný neboli první déšť přicházel na podzim a zavlažoval čerstvou setbu. Něco podobného se stalo o Letnicích, když byl vylit Boží Duch jako časný déšť a zavlažil semeno Slova, takže vyrostlo a církev se rozšířila po celém světě až do své dnešní podoby.

Izraelský "pozdní déšť" přicházel na jaře a umožnil dozrávání úrody před sklizní. O tomto pozdním dešti mluví Zacharjáš, když píše o vylití Ducha svatého v posledních dnech: “Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů. Hospodin tvoří bouřková mračna, hojnými dešti je naplňuje, bylinu na poli dopřeje každému" (Za 10,1).

Bez pozdního deště nebylo možné sklidit úrodu. Hospodin řekl Izraeli: "Jestliže budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší, dám vaší zemi déšť v pravý čas, déšť podzimní i jarní, a budeš sklízet své obilí, svůj mošt a olej" (Dt 11,13-14).

I Jóel popisuje zářivý obraz pozdního deště před sklizní:

"Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin. Neboj se, dobytku na poli, stepní pastviny se zazelenají, strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu.

Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha, neboť vám dá učitele spravedlnosti a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních.

Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem.

Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci, různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal.

Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben.

Poznáte, že jsem uprostřed Izraele. Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není. A můj lid nebude navěky zahanben." (Jl 2,21-27)

Ďábel dobře zná Boží slovo. Umínil si co nejdéle zdržovat velkou sklizeň, která přichází. Zuřivě útočí na církev všemi zbraněmi, které má, aby Boží lid připravil o pokoj. Mnozí křesťané byli skutečně přemoženi temnotou, která v těchto dnech přikrývá zemi, kterou Satan uvedl do pohybu svým vztekem.

Nad národy se vznáší soumrak strachu a lidé se cítí bezmocní. Zde v Americe byly ustanoveny zákony oslavující perverzi, aniž by s tím lidé souhlasili. Spravedlnost je překroucena. Výsledkem je beznaděj a stres, poklesnutí ducha působící někdy až fyzické onemocnění.

I v Božím domě je zlehčován hřích a peklo opomíjeno. Episkopální církev se dohaduje o homosexuálních manželstvích. Evangelikálové, kteří by měli světu nést živou pochodeň Božího slova, se čím dál více zabývají věcmi tohoto světa. Místo co by směřovali do nebe, plýtvají energií v hnutích, která nemají Krista ve svém středu.

Zbožní lidé si kladou otázku: Je náš hřích tak velký, že den milosti nepřijde? Bude naše generace zapsána v dějinách jen jako generace rozpadlých rodin a mrtvých, suchých církví? Budeme stále jen chřadnout jako Izrael ve Starém zákoně?

Podle proroků nikoliv! Uprostřed temnoty Bůh povstane a svůj lid zavlaží svým Duchem.

Izraelité v té době ztráceli odvahu a byli zklamáni chrámem, který stavěli. Výsledek jejich práce vypadal tak malicherný ve srovnání s velkolepostí předešlého chrámu. Když si vzpomněli na dřívější projevy Boží slávy, plakali nad skromností domu před jejich očima. Ageus se jich zeptal: "Kdo zůstal mezi vámi z těch, kteří viděli tento dům v jeho prvotní slávě? A jaký jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic?" (Ag 2,3).

Stejná otázka platí i dnes, moji milí. Snad si připomínáš mocné projevy Ducha v minulosti, kdy se obracely zástupy. Zdá se ti, že život dnešní církve je proti tomu ničím? Možná jsi zklamaný tím, jak Boží lid během tvého života ztratil moc a sílu svědectví.

Pravím vám, že odpověď, kterou dal Hospodin Ageovi, platí i dnes pro nás: "Můj duch stojí uprostřed vás... Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj" (2,5+9).

O Letnicích Duch svatý sestoupil na lidi, kteří byli připraveni, "svorně a vytrvale se modlili" (Sk 1,14). Jak asi vypadala jejich svornost a jednomyslnost? Jednoduše by se dalo říci, že skrze ně proudila milost. Hned to vysvětlím.

Představme si bratry, kteří o Letnicích byli shromážděni a které dnes uznáváme jako otce církve. Někteří z nich těžce zhřešili proti Pánu Ježíši i proti svým bratrům. Všem jim bylo odpuštěno a jejich hříchy přikryty - jinak by se církev nikdy nemohla dostat tam, kde byla připravena na vylití Ducha svatého.

Například Petr. Absolutně selhal, zranil Ježíše i jeho učedníky. Ale tehdejší věřící Petrovi odpustili, přikryli jeho minulé hříchy a už nikdy mu je nepřipomínali. Nebo Jakub a Jan, "synové hromu". I oni bolestně zhřešili, urazili své spoluučedníky, povyšovali se nad ně. I jim bylo odpuštěno.

V podstatě každý z přítomných mohl říci: "Tak pozor, Petře. Kdo tě tady ustanovil za předsedu? Vždyť jsi zapřel Krista." Nikdo to neudělal, protože jejich srdce byla připravena milostí. Byli připraveni přijmout Ducha, když se o Letnicích vylil na zem.

Proto se Petr ve svých epištolách tolik zabývá záležitostmi srdce. Z vlastní zkušenosti věděl, že se tyto věci musí vyřešit a odpustit, jinak bude práci Ducha bránit tělo. Pro dnešní Kristovu církev platí totéž, pro nás, kteří máme přijmout mocný pozdní déšť. Chceme bránit tomuto dílu Ducha tím, že odmítneme odpustit? Nebo se připravíme tak, aby milost mohla skrze nás proudit k druhým?

Jak se ta hodina blíží, nechtěl bych, aby cokoliv v mém srdci bránilo Božímu dílu. On připravuje svůj lid na vylití pozdního deště. Umínil jsem si, že budu pokračovat podle Petrových pokynů: Buďte střízliví. Za všechno se modlete. Všem prokazujte milosrdenství. Nabádám vás, abyste činili totéž. Vyprosme si Boží pozdní déšť!

Rozloučím se s vámi tímto mocným obrazem: "A viděl jsem, hle, bílý oblak, a na oblaku sedí někdo jako Syn člověka, na hlavě má korunu ze zlata a v ruce ostrý srp.
Vtom další anděl vyšel z chrámu a mocným hlasem zavolal na toho, který seděl na oblaku: 'Pošli svůj srp a začni žeň, protože nastala hodina žně a úroda země dozrála.' "(Zj 14,14-15).

Nové vylití Ducha svatého

chris_wigginton — Wed, 24 Sep 2008 13:07:25 -0500

Když zavane Boží Duch, každý pozná, že se něco děje. Lukáš, autor knihy Skutků, píše: „Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr“ (Sk 2,2). Podle tohoto verše na Letnice přišel Boží Duch jako „hukot z nebe“. Byl mocný, rychlý a změnil celou atmosféru: „naplnil celý dům, kde byli“ (Sk 2,2).

Dalším projevem příchodu Ducha svatého bývá, že se otřese celé okolí. Náboženští představitelé o Letnicích byli rozčileni tím, co se dělo mezi Ježíšovými následovníky. Pokoušeli se umlčet hukot z nebe. Ale Duch pomazal Petra, aby jim odpověděl: „Můžete nám vyhrožovat, můžete nás uvěznit. Můžete nám přikázat, abychom zmlkli, ale my zmlknout nemůžeme. Bůh do nás vdechl svého Ducha, pomazal nás a my musíme světu zvěstovat, co nám řekl.“

Věřící se pak shromáždili k uctívání a modlili se: „Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.' Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží“ (Sk 4,29-31).

Bible praví, že bude otřeseno vším otřesitelným. Otřesy zasáhnou i církev Božích vyvolených: „Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: 'Ještě jednou otřesu' nejen 'zemí', nýbrž i 'nebem'“ (Žd 12,26). Učedníci poznali, že vylití Ducha o Letnicích bylo naplněním proroctví. Petr ihned povstal a vyhlásil: „Děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele… v oněch dnech sešlu svého Ducha“ (Sk 2,16+18). I dnes můžeme z Písma porozumět, co se děje v těchto posledních časech.

Ve Starém zákoně proroci jako Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel a další mluvili o vylití Ducha jako o „časném dešti“ a „pozdním dešti“. Malachiáš – poslední kniha Starého Zákona – popisuje pozdní déšť jako událost, která otřese zemí. A Malachiáš dokazuje, že toto mocné dílo Ducha svatého, toto vylití „pozdního deště“ se děje právě nyní, v naší generaci.

Malachiášovo poselství má dvě části. V první z nich mluví k bezbožnému, materialistickému světu, který se žene za rozkoší. V druhé mluví k těm, kdo milují Hospodina a bojí se ho.

„Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm“ (Mal 3,19). Všude okolo sebe vidím důkazy, že žijeme v době, kterou Malachiáš popisoval. Den jako hořící pec – ekonomicky, společensky i duchovně – je právě dnes.

Malachiáš předpovídá bezbožníkům ničivou katastrofu, před kterou je nic neochrání: „... nezůstane po nich kořen ani větev“ (Mal 3,19). Nebude existovat žádný bezpečný přístav. Koho všeho ta katastrofa zasáhne? Všechny opovážlivce a všechny, kdo páchají svévolnosti (4,1). To znamená nejen ty, kdo si libují ve zvrácenostech. Opovážlivost, o které zde Malachiáš hovoří, vyjadřuje vyzývavý postoj vůči Bohu.

Moderní příklad takové opovážlivosti můžeme pozorovat v Evropské Unii. Pyšní se tím, že je bezbožným spolkem. Podle její ústavy Bůh ve společnosti nemá žádné místo, žádné uznání, jeho jméno je zcela vymazáno. Nakolik to mohou vůdcové Evropské Unie posoudit, Bůh je mrtev.

A Amerika nyní směřuje stejným směrem. Pomalu, ale jistě vytlačujeme Boha ze soudů, ze škol, ze společnosti. Odmítáme zmiňovat jeho požehnání nad naší zemí a místo toho tvrdíme: „Všechno jsme to dosáhli vlastní silou. Jsme největším, nejmocnějším a nejbohatším národem na zemi, a to vše jsme dokázali sami.“

Miluji Ameriku, ale obávám se, že tento národ vyplázl na Boha jazyk, opovážlivě ho vyzývá, aby něco udělal. Nejhorší arogance, které se lidstvo může dopustit, je vychloubat se nebi hříchem a tvrdit: „Bůh to nevidí. Stejně nic neudělá. Nezajímá ho to.“

Je opovážlivost pošlapat jeho slovo a zesměšňovat všechno, co zobrazuje jeho charakter. Uvědomte si, jakým zesměšněním manželství je uctívání sexuálních zvráceností. Je nestoudností legalizovat sňatky mezi homosexuálními páry a dovolit jim adopci dětí – teď se to zrovna projednává v Kalifornii. A mezitím se pedofilové dožadují uzákonění pohlavního styku s dětmi.

Tato bezbožnost nám defiluje před očima a vypadá to, že nemůžeme nic dělat, abychom ji zastavili. Ale nevím, jak dlouho ještě Bůh vydrží, než tuto opovážlivost odsoudí. Malachiášovo proroctví se v minulosti vícekrát splnilo, když bezbožné národy překročily určitou mez.

Z Písma je zřejmé, že Amerika v hříchu předstihla odpadlý Izrael, Sodomu a Gomoru i bezbožný svět za časů Noeho. Izajáš prorokoval: „Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy“ (Iz 60,2). Jeremjáš mluvil o této temnotě, když provolával k odpadlému Judovi: „Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu, dříve než způsobí tmu, dříve než nohama narazíte o zšeřelé hory. S nadějí se upínáte k světlu, ale on učinil z něho šero smrti, obestřel je černým mračnem“ (Jr 13,16).

I Malachiáš hovoří o době, kdy zemi přikryje soumrak a Hospodin pokoří pyšné a opovážlivé. Až ten den přijde, nezůstane kořen ani větev, to znamená, že nezbude nic, na čem by se mohl znovu vybudovat blahobyt. Dosud nikdy Bůh nezničil kořeny obnovení docela. Teď však prorok zvěstuje úplné zničení, žádná možnost obnovy nezůstane.

Pro Ameriku a celý svět nastal čas zúčtování. Všechny větve vlády Spojených států – včetně federálních bank a dalších finančních institucí – zasáhne krach a rozpad naší ekonomiky. Stará, pevně zavedená sdružení a instituce hluboce zakořeněné v naší společnosti zaniknou bez naděje na obnovení. Rozšíří se temnota, nikdo nebude znát cestu ven.

V Americe teď již i světská společnost vidí, že nás čekají těžké časy. V jednom z posledních čísel časopisu The Economist byla zobrazena socha Svobody sedící bezradně s hlavou v dlaních, pochodeň na zemi v prachu. Nadpis zněl: „Nešťastná Amerika“. Dále bylo možno se dočíst – doslova: „Celý svět zaplavuje šero beznaděje,“… „Tak dlouho jsme hamounili, až se to obrátilo proti nám,“… „Už je pozdě, nacházíme se na skluzavce,“… „Amerika je ve strašném stavu. Křivíme se do podoby Sodomy a Gomory,“… „Ekonomika je na pokraji pádu,“… „Svět vře.“

Před deseti lety jsem napsal knihu „Poslední výzva pro Ameriku“, která předpovídá ekonomickou katastrofu. Vysmívali se mi tehdy, že rád prorokuji konec světa (ačkoliv soudy nikdy nehlásám bez slz). V poslední době náš služební telefon skoro nepřestává zvonit – všichni tu knihu chtějí.

Ale Amerika není jediným národem, na který přichází temnota. Nedávno jsme vyslali tým služebníků do jednoho většího ruského města. Po návratu referovali, že tu část národa přemohla ekonomická beznaděje. Ceny benzínu, elektřiny a dalších základních potřeb raketově rostou, zatímco platy odpovídají asi polovině životního minima. Členové týmu říkali, že neviděli nikoho se usmívat – jedině v církvích, kde lidé důvěřovali Pánu a neztráceli naději.

Možná si myslíte: „Ono to nebude tak zlé. Naše ekonomika se vždycky nakonec zase vzpamatovala. Už jsme takové problémy zažili, a pak se to zase zlepšilo. Dobře, třeba to potrvá pět let, ale zase se to spraví.“ Ale co když měl Malachiáš pravdu? Co když všechny kořeny naděje na zotavení budou zničeny až do posledního vlásku?

Něco vám řeknu: Představte si, že by Malachiáš žil v dnešní době. A že by své poselství kázal příští neděli ve vašem sboru. Představte si pastora Malachiáše za vaší kazatelnou. Skončí své kázání, zavře Bibli, sejde z pódia a prochází shromážděním. Lidé jsou otřeseni tím, co právě slyšeli – přichází doba soumraku a temnoty. Ale na Malachiášově tváři se objeví široký úsměv. Najednou rozpřáhne ruce a zvolá: „Radujte se! To proroctví, které jste právě slyšeli, není pro vás. Není míněno pro ty, kdo milují Pána a bojí se ho. Je to slovo pro pyšné, opovážlivé hříšníky. Je to svaté varování bezbožnému světu.

Ano, v čase temnoty budou škody všestranné. I křesťané utrpí ztráty, s tím se nedá nic dělat. Ale Bůh vám poslal své slovo, a toto slovo vás přenese přes těžkosti. Ať se třeba skály zřítí do moře. Ať se ekonomika rozpadne na kousky. Ať je otřeseno všechno otřesitelné. Ale těm, kdo se ho bojí, Bůh poslal jiné poselství.“

Pro Boží lid je zaslíbena radost, nikoliv temnota. Až temnota přikryje zemi, až se lidská srdce rozklepou strachem nad hroznými věcmi, které se budou dít, právě tehdy nám „vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích (Mal 3,20).

V nejtemnější hodině, až se rozmůže beznaděje, až vše přikryje soumrak strachu, se Pána Ježíše zjeví slavněji zjevení než kdykoliv v historii. Celý svět bude svědkem jeho spasitelné moci v plné slávě. V zmateném světě, kde Muslimové prohlašují, že islám zvítězil nad křesťanstvím, kde agnostici křičí, že Bůh je mrtev, Pán Ježíš povstane. Zazáří jako uzdravující Slunce, jasněji než v kterékoliv předchozí generaci.

A až se Syn zjeví, v Božím lidu se něco stane. Na konci toho verše se píše: „Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci“ (Mal 3,20). Je tu řeč o vylití pozdního deště, o zaslíbeném křtu v Duchu svatém, včetně mocnějšího hukotu z nebe. Až to přijde, Duch svatý obnoví mocné skutky: „dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše“ (Sk 4,29-30).

Po celou generaci tato slova byla v církvi spojována se zneužíváním a urážkami. Právě když tak mnozí toužili spatřit pravé skutky Boží, potvrzené znameními, šarlatáni prezentovali falešné „svaté skutky“. Takzvaní uzdravovatelé z toho všeho udělali cirkus – v chamtivosti nabízeli uzdravení za peníze.

Když dnes tato slova slyšíme, vzbuzují v nás různé nepříjemné pocity – obavy z fanatismu, rozpaky ze zesměšnění, bolestné vzpomínky na vzácného bratra nebo sestru, jejichž víra na těchto podvodech ztroskotala. Tragickým následkem toho všeho je, že církve už nečekají, že by Bůh konal zázraky.

Satan ví, že je předpovězena nová vlna zázračných uzdravení, skutečně vedená Duchem svatým. Proto předvádí svá vlastní „uzdravovací“ shromáždění. V jeho shromážděních ale nestojí ve středu Kristus, jsou vyvyšováni andělé nebo určitá osobnost.

To, co prorokuje Malachiáš, se nedá zorganizovat lidskou silou. Nebude to vázáno na určité místo, nerozšíří se to okolo určitého jednotlivce. Bude to spíše doprovázet posvěcené zvěstování Krista. Bude se to dít stejnou měrou v církvích i v domácnostech věřících. Pomazání k modlitbám za nemocné obdrží pastoři i jiní služebníci. Starší povstanou v obnovené víře a dostanou zmocnění konat divy ve jménu Pána Ježíše. Všichni budou vzkládat ruce na nemocné a modlit se za jejich uzdravení.

K těm třem patří ještě jedno slovo, které raději nepoužíváme: projevy. Bojíme se projevů těla, při nichž se lidé chovají prapodivně. Ano, mnohokrát byl pojem „projevy Ducha svatého“ zneužit pro nejrůznější projevy těla. Ale až se nás Duch svatý skutečně dotkne, jako se dotýkal lidí v Písmu, neměli bychom se jeho projevů bát.

Při vylití Ducha svatého v posledních časech bude jeho hlavním projevem radost. Zatímco svět bude zahalen soumrakem beznaděje, svědectvím Božího lidu bude čistá radost. Samotné základy lidské společnosti se rozpadnou a následovníci Pána Ježíše uprostřed trosek nepřestanou chválit Boha, budou šířit naději a ochotně pomáhat nejnuznějším.

Projevy radosti budou třeba více než kdy jindy. Den za dnem slyším, jak se věřící ptají: „Toto je všechno, co nám křesťanství může nabídnout? Pořád se máme zabývat utrpením a zkouškami? Pán už nemluví? On už neuzdravuje? Nemáme očekávat vyslyšení proseb? Kde jsou ty zaslíbené zázraky?“

Odpovím jednoduše: Uzdravení a zázraky jsou možné jen v moci Ducha svatého. Kniha Skutků praví, že Štěpán byl plný víry a Ducha svatého a mezi lidem činil veliké divy a znamení (Sk 6). Jsme-li upřímní, musíme si přiznat, že jsme již ztratili víru na takové zázraky.

Bůh nemůže vyslyšet prosby, když neprosíme s vírou. Satan od nás neuteče, kdy žijeme ve strachu a v nevěře. Smutná pravda je, že se nám nepodařilo převzít Bohem danou autoritu nad satanem a jeho démonickou říší. Boží slovo jasně říká, že satan ztratil moc. Jak nad ním zvítězíme? „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás“ (Jk 4,7). Proč tak mnozí necháte satana, aby bez překážek devastoval vaši víru?

I pro vás Malachiáš nabízí východisko: „Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci“ (Mal 3,20). Malachiáš přirovnává věřící k telatům zavřeným ve stáji. Představte si telata uvázaná ve stáji, plná energie, točí se v kruhu, kopají a dělají hluk. Chápete, co se nám Malachiáš snaží popsat? Satanovi se podařilo mnohé věřící uvěznit v malých stájích. Nepustí je na zelené pastviny a k občerstvujícím vodám, které pro ně připravil Spasitel. Přemýšlejte o tom:

Někteří křesťané jsou uvězněni ve stáji beznaděje. Jsou k smrti unudění, každý den se jen točí ve svém malém světě. Jsou spoutáni duchovním poutem sobectví, materialismu, vlastních potřeb – bez kapky radosti. Mnozí takoví věřící se už vzdali veškeré naděje na vysvobození. Když si vzpomenou, jak dříve chválili Pána, jen bezmocně vzdychají a říkají si: Bože, kde jsi?
Někteří věřící jsou zavřeni ve stáji hořkosti. Bible říká, že hořkost je smrtelný jed. V Kristově lásce vás musím varovat: Ponecháš-li si jediný kořínek hořkosti, jakoukoliv rasovou nesnášenlivost, neodpuštění, „spravedlivý“ hněv – jsi v poutech nepravosti. Zůstaneš-li v této vazbě jako tvrdohlavé telátko, budeš žít ve strachu, který vede ke smrti.

Existují i další vězeňské stáje: nevěra, zoufalství, strach, hřích. Bez ohledu na to, co tě poutá a omezuje, skutečnost je taková, že své stáje nedokážeme otevřít sami. Nedokážeme se zbavit zoufalství, strachu nebo nevěry z lidských sil. Potřebujeme nové naplnění Duchem svatým.

Prosím vás, už ani jeden den nezůstaňte spokojeni s tím, jak se věci mají. Pán dává svého Ducha těm, kdo ho prosí. Osvobození přichází skrze víru. Když Bůh zaslibuje, že se rozběhnete a budete poskakovat jako vykrmení býčci, znamená to víc než jen uvolnění z omezení. Když on otevře vrata naší stáje, vyběhneme a budeme skákat radostí. Už nad námi nebude soumrak, budeme svobodně chodit v naději a hojnosti života.

V těchto dnech nejistoty a soumraku dosvědčí Boží moc právě ti, kdo prožijí uvolnění ze své stáje. Budou jásat a radovat se, až povstane Boží Syn. Boží navždy platné zaslíbení jeho lidu bude zjevné všem.

Duch svatý je dán těm, kdo prosí. Modlete se za obnovení ohně Ducha, aby oživil vaši víru a přitáhl vás blíže svému srdci.

Radost je ovocem Ducha. Jako Boží lid máme hlasitě zpívat a jásat v Hospodinu. Musíme ho chválit, ať se cítíme jakkoliv, protože Bible říká, že on přebývá ve chválách svého lidu.

Snad namítneš: „Není to pokrytectví, skákat radostí, když se tak necítím? Taková radost je k ničemu, když jsi v depresi nebo cítíš bolest.“

Poslouchej, co na to říká Malachiáš: „Rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů“ (Mal 3,21). Ve chvíli, kdy přijmeš vysvobození, když ze své stáje vírou vykročíš, satan se dá na útěk. Démoni se rozprchnou. Bez ohledu na to, co nového si vymyslí svět, jaké problémy přijdou, Boží slovo zůstává pravdou. Můžeš přijmout novou plnost Ducha svatého a vyběhnout jako býček vysvobozený ze stáje.

Rozloučím se s vámi těmito slovy zaslíbení:

Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování (Iz 51,3).
Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je 'Stromy spravedlnosti' a 'Sadba Hospodinova' k jeho oslavě (Iz 61,1-3).

Vysoká cena milosti

lydie_maresova — Mon, 04 Aug 2008 13:24:06 -0500

„Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,35-36).

Celou biblí se táhne mocné poselství: „Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný (Dt 4,31). Čteme o tom stále znovu a znovu v páté Mojžíšově, v knihách letopisů, u Nehemjáše, v Žalmech – Hospodin je plný milosti a slitování. Podobně i v Novém Zákoně se setkáváme s tématem milosrdenství: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,36).

Hospodin se nevzdal bezbožného světa, pohlceného žádostmi. Když viděl, jak se na zemi rozmohla zvrácenost, neodvrátil se od svého stvoření. Naopak - doprostřed toho všeho poslal svého Syna. Ze své velké milosti nabídl svého jednorozeného jako oběť smíření, obětoval Krista za naše nepravosti.

Pomysli na cenu milosti, kterou zaplatil Pán Ježíš. Její hodnota je nevyčíslitelná. Nikdo nezměří Kristovu bolest, když na sebe vzal hříchy celého světa. Ale do určité míry nám Písmo vykresluje, jakou cenu Pán zaplatil za službu smíření, kterou na zemi konal.

V první řadě, Ježíš byl zavržen celým tehdejším náboženským světem. Vůdci té doby proti němu soptili záští. Posmívali se mu chudí i bohatí, vzdělaní i prostí. Nakonec jej celá společnost odsoudila, poplivala a přibila na kříž.

Jako příjemci Boží milosti, ty i já víme něco o ceně, kterou Pán Ježíš zaplatil. Jeho milost našla tebe osobně spoutaného v hříchu. Uslyšel pláč tvého srdce a vysvobodil tě. Změnil tě, otevřel tvé oči, naplnil tě svým Duchem svatým. Učinil tě hodnotnou nádobou, abys hlásal jeho evangelium.

Nemyl se, milost, kterou jsi dostal, stála nesmírně mnoho. Kážeme, že Boží milost je pro nás zadarmo, je nezasloužená, její plná cena byla zaplacena Kristovou prolitou krví. A je to pravda – Bůh byl plně usmířen cenou, kterou Pán Ježíš zaplatil, aby nám milost mohla být udělena. Stali jsme se dědici království. Z jeho milosti má každý skutečný věřící jistotu věčného života.

A přesto je určitá cena Boží milosti i na straně člověka, na naší straně. Je to vysoká cena skutečného svědeckého života, dokazujícího moc obdržené milosti. Šíření milosti, kterou jsme dostali, nás v tomto světě přijde draho. Počítejme s tím, že budeme platit tuto cenu každý den svého života.

Pán Ježíš řekl: „Buďte milosrdní, jako váš Otec v nebi.“ A On sám nám na svém těle ukázal, kolik takové milosrdenství stojí. I my se setkáme s naprostým odmítnutím. Svět nepřijme naše poselství evangelia. Čím více se v našich životech projeví moc Pána Ježíše, tím víc bude Boží milost zesměšňována a opovrhována.

První splátka, kterou Pán Ježíš za milost zaplatil, bylo jeho postavení v nebi. Milost ho přiměla, aby se narodil na zem v lidském těle. Potom ho milost vůči světu stála život. Vzor Pána Jžíše je příkladem pro všechny, kteří ho chtějí následovat.

Pán Ježíš nás varoval předem: „Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat“ (J 15,20). Apoštol Pavel tuto pravdu dosvědčil: „S námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje“ (1K 4,12-13).

A co s tím odmítnutím máme dělat? „Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi“ (Lk 6,23). To není snadný úkol. Jak se máme radovat v těžkém pronásledování? Milovaní, i to je součástí ceny, kterou platíme za zvěstování Pána Ježíše a jeho milosti.

A nebude to jen odmítnutí světa, výsměch bezbožných sdělovacích prostředků. Musíme počítat s posměchem a opovržením formálních věřících, náboženské komunity žijící v kompromisech. Když Pán Ježíš varoval učedníky: „Lidé vás budou nenávidět a vyloučí vás, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka...“ (Lk 6,22), hovořil o jednání zbožných lidí své doby.

I Saul, zanícený v náboženství, se takového pronásledování horlivě účastnil a získal si tak mezi náboženskými vůdci vysoké postavení. Čím více pronásledoval následovníky Pána Ježíše, tím větší úctu mu prokazovali a jeho prestiž rostla.

Nejprve se jmenoval Saul a byl mladým zaníceným zélótou. Byl bezúhonný podle židovského zákona, těšil se přízni kněží a představených synagogy. Poprvé se v Písmu se Saulem setkáváme u kruté popravy Štěpána. Byl po celém okolí znám jako nejhorlivější pronásledovatel Kristovy církve. Byl pevně rozhodnut vymazat Ježíšovo jméno z povrchu země, zadusit církev hned v zárodku.

Ale přišel den, kdy nad Saulem zazářila milost. Představte si, jak asi vypadalo ono ráno tohoto nadšeného farizeje. Požádal o audienci u velekněze. Mladý muž, který pronásleduje Ježíšovu sebranku, žádá o svolení přesunout své tažení do Damašku. Přísahá, že všechny pozatýká. Domnívá se, že dokáže uhasit toto nadšení pro Ježíše.

S požehnáním židovských vládců Saul a jeho družina vyrážejí z Jeruzaléma za svým důležitým úkolem. Farizeové a zákoníci jim přejí mnoho zdaru. Ale pak těsně před Damaškem je Saul zasažen světlem milosti.

Co učinila milost s tímto ztraceným, oklamaným mužem? Neurážela ho, nepokoušela se ho zmást nebo zničit. Plně zaplacená milost zadarmo položila Saula tváří k zemi. A promluvil k němu hlas: "Saule, Saule, já jsem Ježíš. Proč mě pronásleduješ?" (Sk 9). Kristovo poselství pro tohoto zélótu znělo zřetelně: "Jsem to já, koho se dotýkáš. V každém křesťanu, kterého jsi uvěznil, jsi to udělal mně."

Saul byl tím zjevením hluboce zasažen. Dočasně oslepen byl odveden do Damašku, a tam se v pokojíku o samotě modlil. Přišel k němu Ananiáš a vylíčil mu cenu milosti, která mu byla dána: "A teď, Saule, budeš ty trpět pro toto jméno."

Pomysli, kolik stála milost, které se Saulovi dostalo. Jistě ho bodalo svědomí, když pomyslel na kamenování Štěpána, na každého věřícího, kterého uvěznil, když si vybavoval tváře těch, kterým ublížil. Velice drahá byla milost, kterou obdržel.

S novým jménem apoštol Pavel strávil zbytek života kázáním a psaním o Boží milosti. Vytrvale dosvědčoval vysokou cenu života z této milosti ve zkaženém světě. Už po dvě tisíciletí nám jeho spisy připomínají, co řekl Pán Ježíš: "Lidé vás budou nenávidět, odvrátí se od vás. Proklejí vás vyloučí se svého středu jako zločince. Ale právě to je čas, kdy se máte radovat a jásat!"

Čistá a jednoduchá milost rozvrátila satanovu nadvládu nad světem. Nikdy si nepřipustil, že by mohl přijít o vládu nad narkomany, beznadějnou spodinou společnosti. Ale milost osvobodila zástupy těchto zajatých.

Satan si uvědomuje, že poslední dny se blíží ke konci. Umínil si uspat celou jednu generaci, aby necítili svou potřebu Boží milosti. Chce postavit hradby kolem myslí mladých lidí, aby se jich Boží milost nedotýkala. Vystrojil démonickou armádu drogových dealerů a výrobců, aby toto dílo vykonali.

Když jsem poprvé přišel do New Yorku, převažovala tu marihuana a lehké drogy. Heroin se ještě neužíval v takovém rozsahu jako později. V posledních několika desetiletích satan rozšířil kokain a crystal meth. Přichází stále s novými drogami, které způsobují jště silnější návyk, nové odrůdy kokainu a heroinu přicházejí z Mexika, Iráku, Kolumbie a Afghánistánu.

Zároveň satan zaplavil mladou generaci oceánem alkoholu. Internáty a vysokoškolské koleje pořádají mejdany se sudy piva, vína a likérů podporujícími opilecké veselí. Teenageři v davech přicházejí do odvykacích léčeben, jiní v závislostech zůstávají. To vše je výsledkem satanovy snahy ještě na poslední chvíli zotročit co nejvíce lidí a učinit je "imunními" proti poselství o milosti Pána Ježíše.

Ale Boží milost má nepředstavitelnou osvobozující moc.

V době, kdy miliony lidí po celém světě začínaly brát drogy, si Satan myslel, že definitivně zvítězil. Po světě se skutečně rozšířilo tvrzení, že jakmile tě jednou satan spoutá, už pro tebe není naděje.

Ale v každé generaci Bůh posílá svého ducha k ohradám a mezi ploty. Přichází přímo do centra satanova teritoria: do špinavých předměstí, do doupat narkomanů, na půdy domů, kde leží závislí v opojení. Milost zasvítila nejslabším, spodině zmrzačené drogami, zapomenutým a zavrženým společností jako beznadějným případům.

První člověk závislý na heroinu, který byl spasen a vysvobozen skrze službu Teen Challenge, byl Sonny Arguinzoni. Sonny teď slouží jako biskup více než 600 sborů po celém světě, které se skládají z bývalých narkomanů. Na loňské konferenci těchto sborů vytvořili sbor z tisíce bývalých prostitutek, které zpěvem oslavovaly Boha za jeho vysvobozující moc.

Nicky Cruz, známý gangster a absolvent Teen Challengge, zvěstoval evangelium milosti mnoha milionům po celém světě, mnozí přitom byli osvobozeni a zachráněni.

Společnost by přinejmenším měla děkovat Bohu za záchranu závislých otců a jejich navrácení manželkám a dětem. Ale ujišťuji vás, že se to nikdy nestane. V každé generaci svět popíral moc Pána Ježíše měnit životy, ačkoliv viděli jasné důkazy. Znovu a znovu jsem to zažíval na vlastní kůži v začátcích služby Teen Challenge.

Před lety jsem byl pozván na lékařskou konferenci v New York City, když byl guvernérem Nelson Rockefeller. Jeho milionový projekt na léčení drogových závislostí nepřinesl očekávané výsledky. Vzal jsem s sebou několik absolventů programu Teen Challenge. Byli už přes dva roky čistí, navštěvovali biblickou školu nebo se připravovali na povolání sociálních pracovníků, aby mohli pomáhat závislým tak, jak bylo pomoženo jim. Dva z těch mladíků vydali svědectví shromážděným lékařům a odborníkům, mluvili o tom, jak je Pán Ježíš vysvobodil a že už netouží po drogách.

Po nich vstal jeden psychiatr a ve svém projevu naprosto ignoroval, co ti muži řekli. Začínal svou přednášku slovy: „Navzdory veškerému úsilí stále neznáme žádnou účinnou pomoc pro člověka závislého na drogách.“ Nevěřící lékař, který seděl vedle mě, mi užasle pošeptal: „Copak tu ten člověk nebyl, když ti mladíci hovořili?“

Pravda je taková, že svět nikdy nepřijme Pána Ježíše jako východisko. I když je Kristus pramenem osvobozující milosti, i když milost kříže koná zázraky, vždy znovu bude odhozena jako bezcenné smetí.

Navíc nás ještě ohrožují mocnosti tohoto světa, které přicházejí s našeptáváním: "Rádi bychom pomohli." V mnoha případech nabídky světské pomoci pro naši službu pocházejí přímo od satana. Příspěvky mohou picházet skrze státní podporu nebo programy. Ale pro službu postavenou na Kristu je velice nebezpečné stát se závislou na státních zdrojích.

Když se ve službě spolehneme na světské zdroje, nakonec dopadneme jako obyčejná charita bez skutečné osvobozující Kristovy moci. Vládní zdroje navíc za čas vyschnou a ukončí tak službu, která byla zahájena pro Pána, ale závislá na světu.

Chtěl bych varovat všechny, kdo se ve své práci nechají vést Pánem Ježíšem: buďte připraveni na urputný odpor. Každá služba, která vede duše ke Kristu a vychovává mu učedníky, zakusí pronásledování a urážky. Celou tvou práci tento svět označí za podvod.

Ale pamatuj na slova Pána Ježíše: „Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi“ (Lk 6,23).

Bůh se mnou hovořil o svém duchovním těle. Ukázal mi následující: Způsob, kterým většina křesťanů žije a slouží, dokazuje, že nechápou vztah Pána Ježíše k jeho tělu.

Představte si Saulovu úzkost u Damašku, když jej Kristus konfrontoval s realitou svého těla. Pán řekl Saulovi: "Já jsem Ježíš. A ty pronásleduješ mě." Saul si myslel, že má co do činění s jednotlivci, že slouží Bohu, když se snaží zlikvidovat židovské odpadlíky. Nevěděl, že útočí na Pánovo vlastní tělo, když pronásleduje církev.

Nyní byl otřesen zjištěním, že Ježíš má duchovní tělo. On je hlavou, která přebývá v nebi. A jeho tělo, jeho děti na zemi jsou s hlavou propojeni. Je to jeden celek tvořený věřícími, kteří jsou jeho tělo a jeho krev. Kdo se postaví proti nim, staví se proti němu. Každý Ježíšův následovník, kterého Pavel uvěznil, všechno, co proti nim řekl nebo udělal - to vše se dotýkalo Krista osobně. Saulovo setkání s touto pravdou radikálně změnilo jeho život.

Jako apoštol Pavel porozuměl, jak hluboce Bůh miluje svou církev. Pochopil, že v Pánových očích je církev drahocennou perlou, neposkvrněnou nevěstou jeho Syna - sjednocené neviditelné tělo z dětí všech národů a ras, které byly vykoupeny krví.

Kdybychom plně pochopili pravdu o jeho těle, byl by konec vší nevraživosti v církvi, konec hořkostem, předsudkům, soupeření, pýchy, pomluv i rozdělení.

Právě nyní potřebuje tento svět živý příklad drahocenné Kristovy milosti. Prožíváme tlaky jako nikdy dřív. Po celá desetiletí kmeny v Africe válčí mezi sebou. Kmenové boje s sebou nesou chudobu, nemoci, rozpad rodin, nenávist se přenáší z generace na generaci. Zároveň se rasové napětí šíří ve společnosti evropské i americké a proniká i do církví.

Nemylte se, tyto problémy nevyřeší prezident. Drahá milost, kterou potřebuje celý svět, může přijít jedině skrze ty, kdo ji sami obdrželi a zakusili. K tomu tě volá Pán Ježíš a není to laciné povolání - nabídnout milost, která se vzdá sama sebe pro bratra nebo sestru - a jak Pán Ježíš sám ukázal - dokonce i pro nepřítele.

Nepokračuj dál ve svém životě ani ve službě, zastav své plány i dobré skutky, dokud se nevyrovnáš s cenou za členství v těle Kristově. Hospodin o své církvi vyhlašuje: "Je to drahocenná perla, nevěsta pro mého Syna." Zamysli se nad tím, jaký zázrak je do takového těla patřit. Přemýšlej také o slavném povolání tohoto těla, zjevit milost nemilosrdnému světu.

Když Pavel psal Korintským, jednalo se o církev, která se postavila proti němu. Ale Pavel, který na ně hleděl jako na Kristovo tělo, napsal: "Stali jste se mi velmi drahými. Máte místo v mém srdci. Miluji vás a cením si každého z vás."

Milost prostě hledí za chyby a selhání, za hranice samospravedlnosti. Kdybychom skutečně věřili, že zraňujeme Krista osobně pokaždé, když ublížíme bratrovi nebo sestře - čili když říkáme nebo děláme něco proti jedinému údu jeho těla - dnem i nocí bychom usilovali o nápravu. Neustali bychom, dokud bychom všechno nenapravili.

Pravda je ovšem taková, že druhým klidně křivdíme. Oddělujeme se od bratrů nebo sester. Zraňujeme druhé, ubližujeme jim. Myslíme i mluvíme rasisticky. Kritizujeme se navzájem. A myslíme si: Je to jen mezi mnou a Bohem. Tak to vyznáme Pánu, budeme činit pokání a půjdeme si po svém v domění, že je všechno v pořádku. Vůbec si nepřipouštíme, že jsme přitom zranili i svého bratra a v něm Pána Ježíše. Ublížili jsme celému tělu, protože když jeden úd je zraněn, celé tělo trpí.

Ření všech pomluv, napětí a nevraživosti je v tomto zjevení: Patřím do těla Kristova stejně nezaslouženě jako můj bratr a sestra. Všichni jsme jedno, protože jsme připojeni k jedné hlavě.

"V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu" (Fp 2,3-4).
"...aby byly zajedno v Pánu" (Fp 4,2)
“Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti” (Ko 3,12-14).

Pavel tu shrnuje vše, co je třeba. To je milost žitá v plnosti: "Tak jste se nám stali drahými!" (1Te 2,8). Jsou ti ještě braři a sestry drazí? Když do nás, údů Kristova těla, proudí život z naší hlavy, budeme milovat nejen sebe navzájem, ale i své nepřátele.

Pane, pomoz nám být milosrdnými, jako jsi ty milosrdný vůči nám!

Osobní boj jednoho svatého

petra_hrncirova — Fri, 14 Dec 2007 09:19:23 -0600

Kniha Zjevení nám říká, že v posledních dnech povstane Satan ve velikém hněvu a povede „boj s ostatkem svatých.“ Tímto ostatkem je samozřejmě tělo Kristovo, které zahrnuje všechny, „kteří zachovávají Boží přikázání a mají svědectví Ježíše Krista“ (Zjevení 12:17).

My v Kristově církvi často mluvíme o duchovním boji. Boj, který je popisován ve Zjevení, je univerzální celosvětový útok, který Satan zahájil proti tělu Kristovu: „Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými“ (13:7).

Každý věřící je zařazen do veliké Pánovy armády. A Satan vede svou démonickou válku proti této armádě. Knížectví a mocnosti pekla vedou totální útok proti Božímu svatému zbytku. Apoštol Pavel říká, že na každé bojové frontě „nebojujeme podle těla ... zbraně našeho boje totiž nejsou tělesné“ (2. Korintským 10:3–4).

Zamyslete se nad těmito „válečnými zónami“ po celé zeměkouli:

Duchovní válka, k níž dochází v muslimských národech, je démonický útok na svědectví Ježíše Krista.
Konflikt, který se v Evropě začíná vést proti církvi, je válka o zesvětštění. Evropské národy se, jeden za druhým, stávají zcela sekulárními státy.
Ve Švédsku se vede válka k umocnění nevíry. Jeden průzkum říká, že jen 20% švédské populace věří v Boha.
Válka v Anglii, to je válka odpadlictví. Národ, který byl kdysi světlem pro svět, který posílal misionáře po celém světě, rapidně rychle zavírá mnoho svých církví.
V Americe vede Satan válku proti církvi formou neustálé záplavy smyslnosti a materialismu. Jeho zbraněmi v této válce jsou láska k penězům a závislost na požitcích.

Právě teď se Satanovy mocnosti po celém světě radují. Jsou přesvědčené, že jsou tak silné, tak vysoké a mocné, že je není možné porazit. Tyto démonické síly pronikly na vysoká místa lidské moci: do sdělovacích prostředků, politických úřadů, k Nejvyššímu soudu. Dochází k tomu i v náboženských denominacích, které dělají kompromisy, jako že vedoucí iniciativně oddávají páry gayů a vysvěcují homosexuály.

Všechna tato démonická knížectví mají program. Pracují na převýchově mladých školáků ohledně „správnosti“ homosexuality. Usilují o rozpad morálních hodnot. Pracují na tom, aby snížili cenu zachraňující moci evangelia. Stahování bouřkových mraků již můžeme vidět ve Washingtonu D.C., kde se stále více zvolených představitelů snaží legalizovat manželství gayů.

Zdá se, že každá instituce, každá agentura, je právě teď prostoupena a ovládána těmito bezbožnými duchovními mocnostmi. Můžete dokonce slyšet, jakou mají tato démonická knížectví škodolibou radost, jak se chlubí: „Dostali jsme se k moci. Vyhrajeme válku.“ A zdá se, že vyhrávají.

Ale my víme, jak tato válka končí: na kříži, ve vítězství Ježíše Krista. Pavel nám říká: „Zbraně našeho boje ... jsou v Bohu mocné k boření pevností: Boříme výmysly a každou povýšenost, která se pozdvihuje proti poznání Boha; uvádíme každou myšlenku do zajetí, aby byla poslušna Krista“ (10:4–5).

Každý věřící na zemi, on nebo ona, čelí své osobní válce. Bible říká: „Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli … čas boje a čas pokoje“ (Kazatel 3:8).

Právě teď si možná užíváš čas pokoje. Díky Bohu za taková období v životě, kdy proudí radost. Doufám, že většina čtenářů si vychutnává čas pokoje a radosti.

Ale přijde čas boje. A tato válka nebude zahrnovat obrovské tělo Kristovo po celém světě, ale bude to osobní válka. Bude zahrnovat boje a zápasy, o nichž budeš vědět jen ty.

Tyto války jsou války těla – nazývám je „duševní války“ – a přinášejí břemeno, které nemůžeš s nikým sdílet. Ani tvůj manžel (manželka) nebo nejlepší přítel ti je nemůže pomoci nést. Oni prostě nemohou tvému boji rozumět.

Takové soukromé války a boje ochromují tělo a duši. A jsou to osamělé války. Jsou jen o Ježíši a o tobě.

Moje manželka nazývá svou soukromou válku „moje tichá válka.“ Když vidím do její tváře vyrytou bolest, říkám jí: „Gwen, prosím tě, řekni mi, čím procházíš.“ Chci pomoci, nabídnout povzbuzení, modlit se. Ale ona odpovídá: „Je to tak hluboké, nedokážu to vysvětlit. Jen Bůh to ví.“

Můj syn Greg strávil dva a půl roku v nepředstavitelné bolesti, byl to následek jedné nehody. Ani nejsilnější léky nedokázaly utišit Gregovu ukrutnou fyzickou bolest. Prodělával osobní boj, který prostě nedokázal vysvětlit.

Nikdo z rodiny mu nemohl pomoci, ani jeho manželka nebo jeho rodiče. Mohl jsem mu jen říci: „Synu, můžu si jedině představit, čím procházíš.“ Odpověděl: „Ne, tati, nemůžeš si to představit. Prostě to neznáš.“

Jeho bolest byla tak hluboká a úmorná, že ji nedokázal vyjádřit slovy. V jednu chvíli mi řekl: „Ani se neptám Boha proč ještě. Chci jen jednu hodinu bez bolesti. Válka, v níž jsem, je o tom, získat ten nejmenší kousek úlevy od toho, čím procházím.“ Byl to boj, kterému čelil sám.

Milovaní, tohle všechno jsou válečné zóny, krvavá bojiště. A když jsme v nich, není tam žádné tancování, žádný jásot, žádný smích.

Měl jsem svůj podíl na takových bojích. Když moji dceru Bonnie zachvátila rakovina, moje žena a já jsme vstoupili do boje muže proti muži s mocnostmi pekla. Tři dny musela být naše dcera zavřená v izolaci, kde ji do těla vysílali kobaltové paprsky. Nemohla jíst ani mít návštěvy.

Venku v hale byla moje manželka Gwen. Jako matka byla na konci svých sil. Vzlykala, pěstí bušila do zdi a volala: „Bože, proč?“ To na mě bylo příliš.

Také jsem byl naprosto zničen bolestí z utrpení naší dcery. Nasedl jsem do auta a odjel ven do přírody, kde jsem zaparkoval a začal chodit po prašné polní cestě. Zanedlouho jsem zjistil, že křičím na Boha:

„Ach, Pane, nejdřív to byla Gwen, která musela čelit všem svým bitvám s rakovinou. Potom je musela bojovat naše dcera Debbie. Teď došlo také na Bonnie. Řekni mi, co jsem udělal? Jak jsem proti tobě zhřešil, že jsi přivodil všechno tohle trápení?“

Nikdo na zemi mi v tuto temnou hodinu nemohl pomoci. Žádný kazatel nebo křesťanský poradce se mi nedokázal přiblížit. Tisíce svatých si mohlo stoupnout vedle mě a radit mi: „To zvládneš, Davide. Nebreč, nevřískej na Boha. Jen věř.“

Ale žádné z jejich slov na mě nemohlo zapůsobit, dotknout se mě. Nedokázal jsem nikomu vysvětlit hloubku zármutku a bolesti, kterou jsem v tu chvíli trpěl. Potřeboval jsem něco nadpřirozeného, něco, co mohl poskytnout jenom Bůh. Potřeboval jsem láskyplné slovo od svého nebeského Otce. Tuhle válku jsem musel vyhrát jen s pomocí Božího ducha, a nikoho jiného.

A Bůh opravdu přišel. Duch svatý mi zašeptal: „Tvoje dcera má dva otce. Řekni mi, který ji v té místnosti dokáže ochránit?“

Odpověděl jsem: „Ty to dokážeš, Pane.“

Bylo to, jako by mi Pán řekl: „Vložil jsi svou rodinu do mých rukou. Tak v tom pokračuj, vykřič to, zbav se toho, co tě trápí. Všechno, co cítíš, znám: cítil jsem to pro svého syna. Teď se spolehni, věř, že jsem Otcem pro tvou dceru, pro tebe, pro tvoji rodinu.“

V té hodině našeho zoufalého pláče vstoupil Ježíš do pokoje Bonnie a tři dlouhé dny ji ochraňoval. Chvála Bohu, uzdravil ji.

Často se my křesťané přesvědčujeme, že ta pravá věc, kterou je třeba během našich bojů udělat, je zatnout zuby. Říkáme ostatním: „Všechno je v pořádku,“ ale není to v pořádku. Bůh na nás nechce, abychom si nasadili falešnou masku.

Apoštol Petr píše: „(Vy) kdo jste Boží mocí střeženi skrze víru ke spasení připravenému, aby bylo zjeveno v posledním čase. V tom se radujete, i když jste nyní, je-li to potřebné, maličko zarmouceni různými zkouškami (těžkostmi)“ (1. Petr 1:5–6).

Řecké slovo pro těžkost tu naznačuje stísněnost. Kdybyste se zeptali kteréhokoliv zbožného svatého na jeho soukromé boje, pravděpodobně by zmínil těžkost, kterou tu Petr popisuje.

Každý, kdo chodí věrně s Ježíšem, poznal strašná období, kdy mu bylo těžko u srdce. Po celou historii procházeli drahocenní Boží lidé vleklými dny, kdy je stíhalo jedno neštěstí za druhým. Den po dni se probouzeli s další těžkou zprávou a čelili dalšímu boji. Trápily je problémy v rodině, zdravotní krize, finanční těžkosti, problémy s dětmi nebo vnoučaty, nebo jejich milovaní čelili strašlivé nepřízni osudu.

I král David, muž veliké víry, dosvědčuje: „Má duše smutkem hroutí se“ (Žalm 119:28). To jsou slova muže podle Božího srdce. David tu, zjednodušeně, říká: „Jsem utahaný. Jsem čím dál unavenější ze všech těchto břemen. Můj život je v naprosté krizi.“

Ale přes to všechno nám Petr říká, že se máme „radovat s nevýslovnou radostí plnou slávy“ (1. Petr 1:8). Proč? Říká nám tu, že tyto zkoušky přicházejí s největší intenzitou k bohabojným, zbožným lidem.

Jeden pastor se trápil kvůli svému synovi, který byl obžalován ze zabití dvou lidí. Mluvíme o období těžkosti; tento pastor prožíval muka jeden dlouhý den za druhým. Když jsem s ním mluvil, jmenoval ještě další strašná neštěstí, která jeho rodinu postihla. Měl jsem z toho zlomené srdce.

Nabízel jsem mu pro povzbuzení a útěchu Písmo, připomínal jsem mu: „'Mnohá jsou utrpení spravedlivých.' Tahle zkouška skončí velikým vítězstvím.“

Odpověděl mi: „Bratře Davide, tam ještě nejsem. Moje bolest je příliš těžká, abych ji unesl. Právě teď jsem zaměřený jen na bolest svého syna.“

Vím, co to je, procházet takovým obdobím tísně pro své milované. Tíží mě to jako břemeno, když sedím v církvi vedle svého sboru pastorů a poslouchám jejich poselství o naději a dodání odvahy, jejich povzbuzující výzvy k víře. Po celou dobu mi bolestí puká srdce.

Shromáždění zpívá: „Shake off those heavy bands, lay down your heavy burdens.“ (Setřes ze sebe ty těžké obruče, slož svá těžká břemena.) Ale je třeba víc než píseň, víc než kázání, víc než shromáždění Ducha svatého, aby tě to pozvedlo, když jsi sevřen hlubokým zármutkem a je ti těžko v srdci. Nezáleží na tom, jak mocné je kázání nebo jak nádherné je uctívání. Opouštím shromáždění a nejsem povznesen, ale stále sklíčený zármutkem.

V takových obdobích tísně tě nikdo – žádné shromáždění, žádné poselství, žádný poradce – nemůže zbavit tvé tíhy. Je to tvůj osobní boj, a je to něco, co musíš probojovat do vítězství. Modlitba pomáhá – opravdu, všechny duchovní věci pomáhají – ale Bůh chce, aby to bylo tvoje vítězství.

Nedávno jsem četl několik kapitol z vynikající knihy, napsané před mnoha lety. Tato kniha byla o osobní válce jednoho zbožného svatého.

Tento muž byl velice obdivován jako čestný, bezúhonný, šlechetný Boží muž. Po léta věrně sloužil Hospodinu. Byl to modlitební válečník, uctívač, muž čestný a poctivý, a miloval Boží slovo. I jeho nepřátelé uznávali jeho spravedlnost.

Jednoho dne se však tomuto muži zřítil jeho svět. V jedné noci touhy přivedl manželku jiného muže do jiného stavu. V panice, aby zakryl svůj strašný hřích, zařídil, aby manžela této ženy zabil najatý vrah.

Vlastní hříchy však tohoto muže dohonily a byl odhalen. Ve dvou kapitolách popisuje v jasných detailech strašlivý osobní boj, který následoval. Byl zasažen ochromující nemocí. Všichni jeho přátelé ho opustili a jeho synové ho zavrhli. Dostal se pod trestající Boží metlu a křičel a naříkal, protože jeho břemeno se stalo nesnesitelné.

Byl přemožen hanbou, že potupil Boží jméno. Vina, kterou nesl, byla prostě neúnosná. Jeho duše byla zaplavena žalem a hořkými slzami, a nahlas plakal: „Byl jsem blázen, pokrytec. Jak by mi mohlo být odpuštěno?“

Mučivá úzkost v duši způsobila, že naříkal od rána do noci. Jeho dny byly plné neklidu a nemohl spát. Upadl do hluboké deprese, myslel si, že ho Bůh opustil.

Navíc bylo jeho tělo zničeno bolestí. Pociťoval bolest v kostech a strašlivá bolest se šířila páteří a v zádech. Nakonec cítil mučivou bolest v každé části svého těla. Napsal o této době: „Vše co teď dělám, je sténání a nářek.“

Osobní boj tohoto muže byl tak zdrcující, cítil se naprosto opuštěný. Den za dnem volal: „Bože můj, proč jsi mě opustil? Moje hříchy mě přemohly.“

Teď už jste pravděpodobně poznali, že tento proslulý starý příběh je v Bibli. Svatý muž, který selhal, byl král David. O jeho přiznání můžete číst v Žalmu 38 a obzvláště v Žalmu 69.

Poukazuji na Davidův příklad, protože je to ten samý osobní boj, kterému čelí mnoho dnešních věřících. Mluvím o věřících, kteří upadli do hříchu. Davidův boj nebyl z únavy nebo z tísně. Přišel z totálního útoku nepřítele.

Pavel napsal, že do světa má přijít duch chtíče. Proti Božím nejsvatějším lidem přijde svádění z jámy pekla. Proto si ani na minutu nemůžeme myslet, že svatí, spravedliví lidé jsou imunní před pádem do žádostí těla.

Mnoho křesťanů věří, že jestliže budou věrní v modlitbě a studiu Božího slova, nebudou pokoušeni. Ale David byl pravý přímluvce, muž podle Božího srdce; nikdo nemiloval Hospodina víc než on. Tento svatý byl nelítostně pokoušen a podlehl své žádosti.

Víte, ti nejsvatější svatí jsou pro tento druh boje tím nejlepším terčem. Jakub se obrací na věrné věřící, když varuje: „Odkud pocházejí války a boje mezi vámi? Není to snad boj ve vašich údech?“ (Jakub 4:1).

Tyto osobní „války žádostí“ a boje těla nejsou omezeny na svobodné. Zahrnují ženaté muže a vdané ženy – zbožné, modlící se, věrné věřící. Pavel varuje každého Kristova následovníka, když píše: „Proto ať ten, kdo se domnívá, že stojí, dá pozor, aby nepadl“ (1. Korintským 10:12). Ježíš dal svým učedníkům podobné varování: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení“ (Lukáš 22:40).

Moje srdce bije vstříc všem, kdo podobně jako David prohráli boj proti žádosti. Možná to popisuje tebe. Možná jsi uprostřed takového strašného osobního boje. A podobně jako David víš něco o důsledcích. Den za dnem čelíš vině, strachu a zmatku. Přesto však ti připomínám, jsi uprostřed války. A my víme, kdo je Vítěz.

Jak máme bojovat dobrý boj? David píše: „(On) učí ruce mé boji“ (Žalm 18:34). Neexistuje žádný vzorec, nebyl vypracován žádný válečný plán proti Satanovým nástrahám. Nebeský Otec jedná nadpřirozenými způsoby, provádí v našich životech své divy a zázraky. Něčemu se můžeme naučit z toho, jak Jeho duch jednal v případě Davida:

1. Ze všeho nejdřív volal David k Hospodinu.

„Ó, Bože, pospěš si! Rychle mi pomoz. Asi už brzy padnu. Prosím, pospěš a vysvoboď mě. Vytrhni mě. Tvé slovo slibuje, že mě vysvobodíš, tak to teď udělej“ (viz Žalm 70).

Ptám se vás, jak často jste křičeli podobnou modlitbu? „Ó, Pane, jak dlouho to bude trvat, než mě odsud vysvobodíš? Prosím, udělej něco právě teď. Už se to táhne moc dlouho. Kde je moje úniková cesta, moje záchrana, jak je slíbeno ve Tvém slově?“

Pravda je, že mi všichni chceme pryč z boje, v němž právě jsme. Jsme unaveni bojováním, vyčerpaní zápasem. Myslíme si: „Už jsem bojoval dost dlouho. Teď jsem unavený a brzy padnu.“ I Ježíš řekl na kříži: „Otče, proč jsi mě opustil?“

Ale Bůh nechce někoho vytáhnout z jeho boje. Proč? Především proto, že válka je způsob, kterým nás Pán posiluje a učí náš moudrosti jako vojáky ve své armádě.

Za druhé nás v této válce potřebuje. Víš, jsi přímo ve středu konfliktu a ostatní lidé, kteří jsou ti nablízku, jsou závislí na tvém příkladu. Kdyby tě Bůh vytáhl ven, je možné, že mnozí z tvých přátel a rodiny budou trpět a odpadnou, protože tě nikdy neviděli probojovat tvou bitvu.

Je ti to jasné? Ty jsi ten, kterého si Bůh používá k potlačení nepřítele. Ty jsi ten, kterého chce naučit, jak bojovat. Ty jsi voják, skrze kterého Bůh jedná. A On používá tvého příkladu, aby posilnil slabší bratry.

2. David učinil rozhodnutí: „Ať budu žít nebo zemřu, v tomto boji budu vyvyšovat Hospodina.“

Tento zbožný muž v podstatě řekl: „Modlil jsem se za rychlé vytržení z mého boje. Ale dokud mě Bůh nevysvobodí, budu Ho ve svém boji oslavovat. Budu ho chválit navzdory všemu, čím procházím.“

Přemýšlejte o tom, co David napsal v těchto žalmech: „Veleslaven budiž Bůh náš“ (Žalm 70:4). „Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme“ (34:3). „Ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe ... ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin“ (40:16).

Tohle by mělo být také tvým voláním. Podobně jako David máme uprostřed své války přiložit svá srdce k vyvyšování Pána. To neznamená, že se máme přinutit a nasadit šťastný obličej. Spíš to znamená, že naše uctívání Boha je prostě nevyslovené: oslavujeme ho tiše během našeho boje, hodinu za hodinou. To znamená, že stojíme tiše uprostřed zuřící bouře a ve svých srdcích rozhodně a stále říkáme: „Pane, já věřím!“

3. David se plně vydal Božímu milosrdenství

Zamyslete se nad Davidovým neuvěřitelným svědectvím: „Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne “ (Žalm 94:18). David se naučil: „Hospodin nikdy nedopustí, aby mě moje úzkost přemohla. Jeho milostí mě moje problémy nezdrtí.“

Davidovi se dostalo zjevení o milosrdné, něžné laskavosti Hospodina. V každém zápase proti našim žádostem je Bůh vždy plný jemného milosrdenství k tomu, kdo činí pokání. David napsal: „Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství. Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti. Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.“

„Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí. A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše. Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí. Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme“ (Žalm 103:8–14).

Drahý svatý, učiníš tohle svým svědectvím? Dokážeš se podívat na svoje stavy úzkosti, neštěstí a protivenství, na starosti a pokušení, a říci ve víře: „Díky Boží milosti neklesnu ke dnu. Nebudu těmito věcmi přemožen“? On ti odpoví: „Nedovolím, abys byl přemožen. Mám pro tebe dost milosti.“ „Moje milost ti stačí“ (2. Korintským 12:9).

Zde je poslední slovo k tématu od samotného Davida: „(Bůh) přítrž činí bojům“ (Žalm 46:9). V každém osobním konfliktu, kterému čelíš, měj své oči a myšlenky pevně zafixované na tomto: Boží milosrdenství a láskyplná péče a dobrota nikdy nezklame. Amen!

V jediné hodině se všechno změní

petra_hrncirova — Fri, 14 Dec 2007 11:12:14 -0600

Prorok Izaiáš nás varuje, že v posledních dnech Bůh „obrátí svět vzhůru nohama.“ Prohlásil: „Aj, Hospodin vyprázdní zemi, a pustou učiní; promění zajisté způsob její, a rozptýlí obyvatele její“ (Izaiáš 24:1).

Podle tohoto proroctví přichází na zem náhlý soud, a v jediné hodině se všechno změní. Během této krátké chvilky bude celý svět svědkem rychle dopadající zkázy na město a národ, a celý svět už nikdy nebude tentýž.

Pokud jsi připoután k materiálním věcem – pokud miluješ tento svět a jeho věci – nebudeš chtít slyšet, co Izaiáš prorokoval. Faktem je, že i těm nejspravedlivějším Božím lidem se může zdát to, co říká Izaiáš, nemyslitelné. Mnozí jistě řeknou: „Jak může být celý svět zasažen v jediné hodině?“

Kdybychom nevěřili, že Bible je Boží ryzí slovo, jen nemnozí z nás by brali Izaiášovo proroctví vážně. Ale Písmo říká jasně: v jediné hodině se celý svět změní. Církev se změní, A každý jedinec na zemi se změní.

Apoštol Jan přináší ve Zjevení podobné varování. Mluví o zničujícím soudu, který přichází na město a národ: „Proto její rány přijdou v jednom dni: smrt, nářek a hlad; a bude spálena ohněm. Neboť Pán Bůh, který ji soudí, je silný … neboť v jediné hodině bylo zpustošeno tak veliké bohatství!“ (Zjevení 18:8, 17).

V Izaiášově proroctví je město pod soudem uvrženo do zmatku. Všechny domy budou zavřené, nikdo nebude přicházet ani odcházet. „Potříno bude město marnosti; zavřín bude každý dům, aby do něho nechodil“ (Izaiáš 24:10). Celé město bude zpustošené. „Zůstane v městě poušť, i brány zbořeny budou“ (24:12). Všechny vstupy a východy z města budou pryč. Pasáž naznačuje, že přijde oheň, výbuch, který otřese samými základy země (viz 24:6).

My, kdo žijeme v New York City, něco o takovém výjevu víme. Když byly zasaženy Twin Towers, na míle daleko bylo možné vidět zlověstné ohně a kouř stoupající do nebe. Nedávno obyvatelé New Yorku panikařili kvůli spoustě páry, která vyrazila zpod městských ulic. Lidé se rozutíkali do všech strana a vřeštěli: „Je to ono? Je tohle ten konečný útok?“

Dnes říká mnoho sekulárních proroků, že nukleární útok je nevyhnutelný. Jako terč zmiňují nejčastěji New York, ale mohlo by to být jakékoliv významnější město: Londýn, Paříž, Tel Aviv, Washington. Ani Izaiáš ani Jan nejmenují město, na které dopadá zničující soud.

Dovolte, abych v tuto chvíli něco ujasnil. Nemám v úmyslu tímto poselstvím kohokoliv vystrašit. Pavel nám říká, že jako učedníci Ježíše Krista jsme již přešli ze smrti do života. My, kdo vzýváme Ježíše jako Pána, bychom si měli být jisti, že ať se v tomto světě děje cokoliv, jeho krev nás zachrání a vysvobodí.

Proto se nemáme bát žádných rozhlasových zpráv, ale raději dávat pozor, co Pán ve světě dělá. Podobně jako mnoho lidí chci přeladit jinam, když slyším zarmucující zprávy. Ale pravdou je, že uprostřed takových časů se pohybuje Bůh, a jejich prostřednictvím přináší varování všem, kdo slyší jeho hlas.

Věřím, spolu s mnoha význačnými biblickými učenci, že Izaiášovo proroctví ukazuje na poslední dny. Tím míním naši dnešní dobu. Stručně řečeno, náhlý soud přichází a Písmo silně naznačuje, že je právě ve dveřích.

V tuto chvíli jsi možná zvědavý: „Jak si můžeme být jistí, že my jsme generace, na kterou tohle proroctví ukazuje?“ Ze dvou důvodů můžeme poznat, že nám takové soudy bezprostředně hrozí:

1. Rostoucí počet proroků varuje, že apokalyptické neštěstí je ve dveřích. Když používám slovo „proroků,“ nemluvím jen o těch v církvi. Mluvím také o „sekulárních prorocích.“

Pro sekulární proroky nacházíme v Písmu několik precedensů. Bůh použil Asýrii jako metlu k nápravě Izraele. A ustanovil krále Cýra jako svého služebníka, aby pomohl Izraeli: „Kterýž (Hospodin) dím o Cýrovi: Pastýř můj, nebo všelikou vůli mou vykoná“ (Izaiáš 44:28).

Podobně dnes Bůh používá sekulární proroky, aby přinášeli varování. Ti se stávají po určitý čas „jeho proroky.“ A jejich proroctví mohou být tvrdší než proroctví, která přinášejí věřící. Poselství, které tu píši, je mírné v porovnání s proroctvími, která jsou přinášena všemi způsoby sekulárních hlasů. Jen si to ověřte ve svých novinách nebo rozhlasových zprávách.

„Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (Amos 3:7).

2. Náhlá zkáza přichází, když pohár násilí přeteče. Po celé naší společnosti se nekontrolovatelně šíří smyslnost, perverze a chamtivost. Když Bůh seslal potopu na zem, bylo to proto, že na celém světě propukalo násilí: „Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí“ (Genesis 6:11).

Právě teď dochází na celé zeměkouli k velkému počtu válek a stoupá vražedné krveprolévání. Avšak v mé mysli uvažuji na prvním místě o násilí, které se vede na celém světě proti dětem:

Přemýšlím o sexuálním násilí pedofilů. Děti na celém světě jsou znásilňovány, unášeny a donuceny k otroctví v celosvětovém obchodu se sexem. Nedávno byl v USA odhalen pedofil, provozující webové stránky, na nichž doporučoval jiným pedofilům nejsnadnější místa, kde sebrat děti. Neexistuje žádný vhodný zákon, který by tohoto muže zastavil.

Největší světová církevní denominace utrácí sta milionů dolarů, aby uhradila škody všem, kdo byli v dětství obtěžováni knězi. Řekněte mi, jak dlouho bude Bůh snášet žalostný pláč dětí, které jsou zneužívány těmi, kdo by měli reprezentovat Krista?

Tisíce dětí v Africe je vyvražďováno v domorodých válkách, rozsekáno k smrti mačetami, Mladíci – někdy i méně než desetiletí – jsou odváděni do kmenových milic a donuceni vraždit lidi v zasvěcovacích obřadech.
Zde v USA volá ze země krev milionů potracených dětí.
Zprávy o vrazích ve školách již mnohé z nás nešokují, ale dál straší naše děti. Možná jsme se již vůči takovým zprávám zatvrdili, ale Boží srdce je jimi zarmoucené.

Říkám vám, že není horšího násilí než týrání dětí. Nebe volá: „Běda, běda! Vaše soudy nelze odvrátit.“

Udeří náhlá kataklyzmatická pohroma, první z posledního Božího soudu. Tato veliká událost způsobí, že se země zapotácí. A Izaiáš říká, že až udeří, nebude existovat místo, kam utéct: „Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu“ (Izaiáš 26:5). „Hořeti budou obyvatelé země“ (24:6).

Až k tomu dojde, propukne chaos. Všechny občanské aktivity se zastaví, a společnost upadne do úplného zmatku. Vládní činitelé budou bezradní, bezmocní obnovit jakoukoliv logičnost. Žádná státní policie, žádná národní garda, žádná armáda nebude schopna zajistit pořádek.

Dobře si pamatujete, že když byly zničeny Twin Towers, plynula do New Yorku pomoc z celého světa. Armáda lidí přišla pomáhat jakýmkoliv způsobem mohla. Ale scéna z Izaiášova proroctví je odlišná: tahle katastrofa je jasně mimo lidskou schopnost zareagovat.

Až tento soud dopadne, zničí ekonomiku. Bohatí obchodníci budou stát opodál, plakat a naříkat, s bolestí sledovat, jak stojí před bankrotem. V okamžiku bude bohatství, které nakupili, zničeno. Jan tuto scénu popisuje: „Obchodníci s těmito věcmi, kteří z ní zbohatli, se pro hrůzu z jejích muk zastaví zdaleka a budou plakat, truchlit a naříkat: Běda, běda, veliké město … neboť v jediné hodině bylo zpustošeno tak veliké bohatství“ (Zjevení 18:15–17).

Přes noc se zastaví veškeré nakupování a prodávání. Každá restaurace a bar se uzavřou a všechno popíjení alkoholu a muzicírování skončí. Opravdu, každá stopa veselí a potěšení, radosti a slasti zmizí: „Žalostiti bude mest, usvadne vinný kmen, úpěti budou všickni veselého srdce. Odpočine radost bubnů, přestane hluk veselících se, utichne veselí harfy. Nebudou píti vína s prozpěvováním, zhořkne opojný nápoj pitelům jeho … Naříkání bude na ulicích pro víno, zatemněno bude všeliké veselí, odstěhuje se radost země“ (Izaiáš 24:7–9, 11).

Ano, tohle je obrázek posledního soudu. Ale není to moje proroctví. Tohle slovo bylo dáno svatým duchem všemohoucího Boha, které přinesl spravedlivý prorok Izaiáš. I sekulární svět se připravuje na to, že k tomu dojde. Utrácejí se miliardy za bezpečnost vlasti v USA, Anglii, Evropě a Izraeli. Proč? Armádní experti varují, že určitě přijde teroristický útok, který zasáhne celý svět.

Možná bys rád věděl: „Proč by se měl změnit celý svět, jestliže k nukleárnímu útoku dojde jen v jednom městě?“ Stane se kvůli strachu z odvety. Jestliže ničemný národ pošle takový útok, můžete si být jisti, že tento národ bude během hodin úplně zničen. Uvažujte o Izraeli, který má příhodný plán, známý jako „Samson Option“ (Samsonova volba). V momentě, kdy proti nim bude vypuštěna raketa s nukleární hlavicí, odpálí Izrael během chvíle řízené rakety, aby zničil hlavní města všech nepřátelských států.

Svět se stal tikající bombou, a čas rychle vyprší.

Tato hodiny zkázy rázem změní církve, ať jsou živé nebo mrtvé. Izaiáš píše: „Nebo tak bude u prostřed země, u prostřed národů, jako očesání olivy, jako paběrkování, když se dokoná vinobraní“ (Izaiáš 24:13). Je to obrázek o tom, že Bůh bude třást olivou poté, co z ní bylo otrháno ovoce. Stručně řečeno, bude otřásat vším, čím je možné otřást, nic neušetří. Bude to čas kataklyzmatické zkázy a naprosté temnoty.

Takže, ptáš se: „A co Boží lid uprostřed toho všeho? Co se stane církvi?“ Izaiáš přináší neuvěřitelné slovo o tom, co se stane s věřícími.

Uprostřed strašlivého otřásání bude slyšet píseň, a její zvuk bude neustále sílit. Náhle, neočekávaně, v té nejtemnější hodině bude celosvětový chór hlasů zpívat chvály Božímu majestátu: „Tiť pozdvihnou hlasu svého, prozpěvovati budou v důstojnosti Hospodinově, prokřikovati budou i při moři“ (24:14).

Chápete ten obraz? Všude bude panika. Lidská srdce budou selhávat pro strach, až budou na tisíce mil vidět ohně chrlící kouř. Nepořádek a chaos bude vládnout na všech stranách. Ale uprostřed zničujících ohňů a katastrofy uslyší svět zpívat nádhernou píseň: „Protož v údolích oslavujte Hospodina, na ostrovích mořských jméno Hospodina Boha Izraelského. Od končin země slyšíme písničky o slávě spravedlivého“ (Izaiáš 24:15–16).

Svatý ostatek se probudí a v ohni se zrodí píseň. Místo panikaření bude Boží lid chválit Jeho mocný majestát. Představ si to: v nejtemnější hodině všech časů povstane společný hlas milionů z každého národa, ne ve strachu nebo hrůze, ale v radostné chvále Hospodinu.

Ptáte se, jak se to stane? V jediné hodině Bůh obnoví a uzdraví svou církev. Suché kosti se otřesou a zachrastí, a spravedlivý bude probuzen, až Duch svatý povolá zástupy vlažných věřících zpět k jejich první lásce. Ve svém milosrdenství vyburcuje ty, kdo Ho zanedbávali, ignorovali Jeho Slovo, vyhýbali se modlitbě, možná i zvažovali rozvod. Náhle budou jejich duše zaplaveny prudkou bolestí výčitek a zbožného zármutku. A mnozí padnou na kolena a budou plakat v pokání.

To bude obnova velebení Božího majestátu. A píseň tohoto probuzení bude slyšet z nejzazších částí země. Východ, západ, sever, jih – od Arabských zemí k Číně, Indonésii, Africe a do všech částí země – nádherná píseň povstane z prostředka ohně. V jeden denní čas, budou ti, kdo přežili ohně, zpívat novou píseň všude na světě.

Všude na světě bude Pánův lid „hodovat“ na jeho Slově: „I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného“ (Izaiáš 25:6).

„A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové“ (25:7). Právě teď, v tomto čase prosperity se zdá, že jsou spousty lidí přikryty závojem, neschopni vidět pravdu Ježíše Krista. Ale až Bůh povstane, aby otřásl světem v soudu, pak budou plachty, pokrývající mysli milionů lidí, odhozeny. Závoj temnoty bude odstraněn a mnozí uvidí Pána v jeho slávě. Duch svatý nebude těmto otevřeným očím a srdcím nutit Krista; spíš to bude ostatek, který povstane uprostřed nich.

Věřím, že nejtemnější zahalení je dnes na očích a srdcích mladých po celém světě. Obzvláště je to pravdou u studentů kolejí, jejichž víra byla celé čtyři roky bombardována. Postupem doby byly jejich mysli naočkovány bezbožnými profesory ve třídách, kde byla víra napadána, zesměšňována a opovrhována. Teď je víra těchto mladých mužů a žen v troskách. Opouštějí kolej přesvědčeni, že Bůh je mrtvý.

Ale v jediné hodině zkázy – nukleární, ekonomické a sociální – všechny takové pokrytecké závoje zmizí. Ti samí profesoři, kteří je zesměšňovali, pochopí, až budou čelit skutečnosti smrti, že si musí vybrat: „A co věčnost? Existuje život po smrti?“ Budou hledat někoho, kdo jim vysvětlí všechno, co se děje.

Až se bude zpívat píseň, uslyší ji mladí lidé z každé společenské vrstvy, ze všech národů pod sluncem. Mnozí svá srdce zatvrdí a budou při zvuku té písně Boha proklínat , ale zástupy jiných se zpívání o jeho majestátu zúčastní.

V jediné hodině se změní zaměření našich životů. Nebudeme již zachváceni naším vlastním neštěstím a problémy. Mnoho věcí, které jsme považovali za drahé, pro nás rázem již nebude mít žádnou cenu. Proč? V té hodině budou všichni na stejné lodi:

„Budeť jakož lid tak kníže, jakož služebník tak pán jeho, jakož děvka tak paní její, jakož kupující tak prodávající, jakož půjčující tak vypůjčující, jakož lichevník tak ten, jenž lichvu dává“ (Izaiáš 24:2).

Přicházející náhlý soud nebude dělat žádné rozdíly mezi lidmi. Přesněji, dotkne se všech, kdo jsou uvnitř oblasti jeho běsnění. Prezidenti, králové, nejbohatší a nejslavnější lidé světa – všichni se budou třást jako ti nejchudší na zemi. A tato kataklyzmatická pohroma přivede nazmar (zničí) každou modlu, vymýtí (očistí) nepravosti a strhne všechny falešné oltáře:

„A protož tím způsobem očištěna bude nepravost Jákobova, a toť bude veliký užitek, že odejme hřích jeho, když rozmece všecko kamení oltáře jako kamení vápenné rozsypané, neostojí hájové, ani sluneční obrazové“ (Izaiáš 27:9).

Nejmarkantnější modlou světa jsou peníze, a právě teď Amerika čelí obrovské finanční katastrofě. Investoři se rvou, aby dostali své peníze z vysoce rizikových fondů a hypotéční společnosti krachují. Nedávno jeden finanční titulek zněl: „Opusťte loď!“ Každý prodává a nikdo nenakupuje. Mnoho majitelů domů podléhá panice, jejich životy se přes noc mění. Přemýšlím o prezidentovi multi-miliardového investičního fondu, který nedávno dával do prodeje svou jachtu, dlouhou 142 stop, a svůj šestnácti pokojový dům v Aspen, v Coloradu. Jeho fond vyschnul prakticky přes noc.

Přichází den, kdy sporty budou tou poslední věcí, o níž budou lidé přemýšlet. Nemám nic proti sportu, ale brzy se již nebude rozdávat 250 milionů dolarů za sportovce, když tolik světa hladoví. Všechny modly se zřítí, zhroutí se do prachu a sportovní hřiště se zplanýrují. Ti nejbohatší i ti nejchudší budou čelit stejné situaci.

To všechno se stane během jednoho dne. „Až totiž budou říkat: 'Pokoj a bezpečnost,' tehdy na ně nečekaně přijde zhouba, tak jako bolest na těhotnou ženu, a neuniknou“ (1. Tesalonickým 5:3).

Možná bys rád věděl, co dobrého může vzejít z těchto prorockých poselství? Proč by měl někdo žít s tak strašným pocitem úzkosti?

Připomínám vám, že Ježíš varoval Jeruzalém před náhlou zkázou, která na toto město přijde. Bude do základů vypáleno a miliony lidé budou povražděny. Kristus své varování vysvětlil: „A řekl jsem vám to teď, předtím než se to stane, abyste až se to stane, uvěřili“ (Jan 14:29). V podstatě říkal: „Až se to stane, budete vědět, že existuje Bůh, který vás miluje a předem vás varoval.“

Pavel nazývá taková varování „světlem,“ nahlédnutím, které vyhání temnotu. Řekl, v krátkosti: „Vy jste děti světla, protože víte, co v budoucnosti přijde. Takže, až zkáza přijde a všude kolem bude panika, budete mít klid Ducha svatého. Něco ve vás oživne a vy si připomenete: ' Bůh mě varoval.' Tohle poselství není o hněvu na Boží lid, ale výstražné volání, abychom se začali připravovat.“

„Bůh nás přece neurčil k hněvu, ale k tomu, abychom došli spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom - ať už bdíme nebo spíme - žili společně s ním“ (1. Tesalonickým 5:9–10). Pavel tu mluví o době možné zkázy. Proto říká: „Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak také činíte“ (5:11).

V tomto dni prosperity nechce nikdo slyšet poselství podobné Izaiášovu. Samozřejmě, že je nechci slyšet. Ale nemůžeme to ignorovat, protože je to tady, v našich dveřích. V takových časech, říká Pavel, když víme, že přichází náhlá zkáza, se nemáme třást nebo se trápit jako to dělá svět. Raději máme jeden druhého posilovat ve víře, protože víme, že Bůh vládne nad každým aspektem našich životů.

„My, kdo patříme dni, však buďme střízliví a oblečení pancířem víry a lásky a přilbou naděje spasení“ (5:8). Pavel nás vyučuje: „Vyzbroj se vírou. Vybuduj svou víru teď, než ten den přijde. Nauč se svou píseň, a budeš schopen ji zpívat ve svém ohni.“ „Protož v údolích oslavujte Hospodina, na ostrovích mořských jméno Hospodina Boha Izraelského“ (Izaiáš 24:15).

Tohle je naděje naší nejsvatější víry: náš Pán způsobí, že z nejtemnějších časů vyjde píseň. Začni teď budovat svou víru v něho, a nauč se chválit jeho majestát potichu ve svém srdci. Až budeš zpívat svou píseň, posilní a povzbudí to tvé bratry a sestry. A bude tomuto světu svědectvím: „Náš Pán vládne nad Potopou!"