„Ale ty když bys se modliti chtěl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“(Matouš 6:6).

Apoštol Pavel byl nejvěrnější Boží služebník. A já věřím, že za Pavlovou věrností byly tři důležité motivace: naděje, láska a bázeň.

Měl požehnanou naději věčného života, která ho motivovala k věrnosti. Měl také velkou lásku pro Krista. V 2. Korintským 5:14 říká: „Láska zajisté Kristova víže nás“ – což znamená, že ho to nutilo zůstat věrný Bohu.

Ale Pavlova věrnost byla motivována ještě něčím jiným: posvátným strachem z hodiny, kdy bude stát před Soudcem světa o Soudném dni!

„Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce“ (Lukáš 6:16).

On byl pečlivě vybraným učedníkem Ježíše Krista: kazatel evangelia, uzdravitel nemocných, Ježíšův společník na cestách. Tolik mu důvěřovali, že byl pokladníkem evangelického týmu apoštolů. Nebyl zvolený na toto místo – Ježíš osobně vybral Jidáše pro tuto práci.

„…V bázni Hospodinově uchází se zlého“ (Přísloví 16:6). „Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé…“ (Přísloví 8:13). „Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje…“ (Jan 14:21). „To je ta láska, abychom chodili podle jeho přikázání…“ (2. Jan 1:6).

Před několika týdny jsem požádal ty, kteří jsou v adresáři naší elektronické pošty, aby nám napsali a pověděli o jejich církvi. Jinými slovy, je-li vaše církev dobrá, povězte nám o tom – nebo, prochází-li vaše církev obtížnými časy, povězte nám proč. Požádal jsem, aby nikdo nejmenoval svou církev ani pastora, a aby předaná informace byla bez pomluv, hořkosti a zášti. Prostě jsem chtěl změřit duchovní tep církví v Americe.

Po jeden a půl století neměla Amerika na svém území cizí vojska. Nebyli jsme přepadeni, atakováni ani bombardováni. Poslali jsme své vojáky bojovat do mnoha válek, ale vždy na území jiných národů. Skutečně jsme byli ušetřeni – užívali jsme si míru a prosperity.

I teď si Amerika ulehčeně oddechla, neboť se zdá, že již neexistuje nukleární hrozba. Věříme, že komunismus je mrtvý, že Rusko již nikdy nepovstane jako světová velmoc.

„A Duch jest, jenž svědectví vydává, že Duch jest pravda“ (1. Jan 5:6).

Před několika lety jsem byl pozván, abych navštívil probuzenecké shromáždění v předměstské církvi za New York City. Lidé horovali o „úspěšné evangelizaci,“ kterou tu pořádali dva mladíci evangelisté. Posléze jsem na jedno jejich shromáždění šel a seděl jsem vpředu s týmem služebníků. Vůbec jsem nevěděl, že na mě čeká strašný zážitek.

Nedávno vyšel na titulní straně časopisu Newsweek článek s názvem „Svět bez otců.“ Zaměřoval se v první řadě na afroamerické rodiny a alarmující růst počtu dětí, které vyrůstají bez otce. Uvažujte například:

*

„Ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu“ (Jakub 3:8).

V tomto verši ve svém listu Jakub hovoří o jazyku věřících. Povolává obecenství věřících, aby usilovali o získání kontroly nad svými jazyky, než je tyto naprosto zničí!

Jak vážná je tato věc nezkroceného jazyka, ptáte se? Může skutečně jazyk, „který si nedá pokoj“, být tak hříšný?

„Ve vašich srdcích ať vládne Boží pokoj, k němuž jste také byli povoláni v jednom těle; a buďte vděční“ (Koloským 3:15).

Tento jediný verš obsahuje neuvěřitelný příkaz. Celé tělo Ježíše Krista bylo Bohem povoláno k tomu, aby ve svých srdcích, myslích a tělech nechali vládnout Boží pokoj.