"Vím, komu jsem uvěřil. A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne" (2 Tm 1,12).

To jsou slova umírajícího muže. Apoštol Pavel je adresoval svému žáku, mladému Timoteovi, který se učil sloužit v církvi. Ve stejném dopise dále Pavel ujišťuje Timotea vážnými slovy: “Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval“ (4,6-7).

Jsem puzen Duchem svatým poslat naléhavou zprávu všem, kteří jsou na našem e-mailovém seznamu, všem přátelům a biskupům, se kterými jsme se setkali po celém světě.

PŘICHÁZÍ POHROMA, KTERÁ OTŘESE ZEMÍ. BUDE TO TAK DĚSIVÉ, ŽE SE VŠICHNI BUDEME TŘÁST – I TI NEJZBOŽNĚJŠÍ Z NÁS.

Po léta jsem věrně varoval, že brzy přijde celosvětová ekonomická pohroma. Právě teď vidíme, že k ní na celém světě dochází. Upozorňoval jsem, že křesťané budou trpět, že dojde k velkým ztrátám a strádáním, a to se již děje. Na velké množství drahých svatých na celém světě teď dopadá velký finanční a duševní stres.

Jakkoli jsou tyto věci strašné, na žádnou z nich bychom neměli zaměřovat svou energii a službu. Přesněji řečeno, měli bychom dál hlásat lásku Boha Otce a milost našeho Spasitele Ježíše k nám.

Ve svém prvním listu Petr mluví k církvi o posledních dnech. Píše: "Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů" (1Pt 4,7-8).

Když zavane Boží Duch, každý pozná, že se něco děje. Lukáš, autor knihy Skutků, píše: „Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr“ (Sk 2,2). Podle tohoto verše na Letnice přišel Boží Duch jako „hukot z nebe“. Byl mocný, rychlý a změnil celou atmosféru: „naplnil celý dům, kde byli“ (Sk 2,2).

„Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,35-36).

„Ale ty když bys se modliti chtěl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“(Matouš 6:6).

Apoštol Pavel byl nejvěrnější Boží služebník. A já věřím, že za Pavlovou věrností byly tři důležité motivace: naděje, láska a bázeň.

Měl požehnanou naději věčného života, která ho motivovala k věrnosti. Měl také velkou lásku pro Krista. V 2. Korintským 5:14 říká: „Láska zajisté Kristova víže nás“ – což znamená, že ho to nutilo zůstat věrný Bohu.

Ale Pavlova věrnost byla motivována ještě něčím jiným: posvátným strachem z hodiny, kdy bude stát před Soudcem světa o Soudném dni!

„Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce“ (Lukáš 6:16).

On byl pečlivě vybraným učedníkem Ježíše Krista: kazatel evangelia, uzdravitel nemocných, Ježíšův společník na cestách. Tolik mu důvěřovali, že byl pokladníkem evangelického týmu apoštolů. Nebyl zvolený na toto místo – Ježíš osobně vybral Jidáše pro tuto práci.

„…V bázni Hospodinově uchází se zlého“ (Přísloví 16:6). „Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé…“ (Přísloví 8:13). „Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje…“ (Jan 14:21). „To je ta láska, abychom chodili podle jeho přikázání…“ (2. Jan 1:6).