Ať už se ocitnete v jakýchkoliv potížích, jednoduše se z nich nedokážete vyprostit vlastní silou.

Abychom porozuměli tomu, jak nás Bůh vysvobozuje z trápení, musíme přemýšlet o tom, jak osvobodil Izrael z otroctví. Bible říká: „To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.“ (1. Korintským 10,11)
Všechno, co se Izraeli stalo – otroctví, utrpení a osvobození z Egypta – je dnes pro nás svědectvím a příkladem.

Žalmista píše: „Trpěl jsem a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením“ (Žalm 119:71). Asi se divíš jako já: „Co je tohle za teologii? Je vskutku dobré trpět?“

Náš Spasitel nyní existuje jako člověk ve slávě. Je živoucí osobou – s tělem, kostmi, vlasy a očima – i když je Bohem. Ačkoli jsme zde na zemi, jeho Duch v nás přebývá: „Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče“ (Galatským 4:6).

A přece je ve světě ještě jeden duch – duch antikristův. Stejně jistě jako že jsme od Krista obdrželi jeho Ducha, existuje zde ve světě duch antikristův, který připravuje srdce pro přijetí Člověka hříchu!

„Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.“ (Židům 12:11).

Pavel děkuje Bohu za lid, který zůstává stálý i v nebezpečných časech. Tito svatí povstanou proti tomu Zlému a zůstanou silní. Nebudou nikdy přemoženi. Naopak, přemohou svět a toho Zlého!

První část Boží „dvojnásobné bolesti“ nastává, když hřešíme v jeho přítomnosti proti jeho světlu a lásce. Tento samotný hřích však Boha nermoutí. Jeho rmoutí skutečnost, že zná následky našeho hříchu. Bůh ví, že nás náš hřích zavede do zármutku a trápení.

„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ‚Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost…Odlili sochu telete, klaněli se mu, obětovali mu…Pozoruji tento lid – ó, jak je tvrdošíjný! Nech mě, ať je zachvátí plamen mého hněvu‘“ (Exodus 32:7-10).

Pavel nám poskytuje výčet těch, kteří nezdědí Království Boží:

„Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani homosexuálové, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, rváči nebudou dědici Božího království“ (1.Korintským 6:9-10).

Potom však apoštol dodává: „A takoví jste byli, ale jste omyti, nadto posvěceni, ano ospravedlněni jménem Pána Ježíše a Duchem našeho Boha“ (verš 11).

„Naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží“ (Matouš 11:29-30).

Vím pouze o jediné cestě, která vede do tohoto odpočinutí, o němž Ježíš mluví. Pokud této pravdě rozumíš a přisvojuješ si ji, uvede tě do nejúžasnějšího pokoje, jaký je jen možný na této straně nebes, a ukončí veškeré pocity nebezpečí.

„Skutečným Židem je ten, kdo je jím vnitru
a má srdce obřezané Duchem, ne literou.
Takový dojde chvály, nikoli od lidí,
ale od Boha.“ Římanům 2:29