CESTA POUŠTÍ

Dietrich Bonhoeffer - německý teolog, popisuje křesťany jako někoho, kdo se snaží přejít moře po plovoucích kusech ledu. Na své cestě si křesťan nemůže odpočinout , leda ve své víře - že Bůh ho přesto převede. Nemůže ani nikde zůstat stát příliš dlouho, jinak se potopí. Poté co učinil krok, musí hned dávat pozor na další. Pod ním je propast a před ním nejistota - ale Pán je vždy napřed – pevný a jistý! Sice ještě nevidí souš, ale má příslib ve svém srdci a tak náš křesťan - cestovatel udržuje své oči upřené na cílové místo!

Já se raději dívám na život jako na cestu pouští – podobnou té co prošli děti Izraele. A boj krále Jošafata a celého Judského lidu - je i naším bojem (viz 2.Letopisů 20). Zajisté – jedná se o poušť; ano, jsou tam hadi, vyschlé vodní koryta, údolí slz, armády nepřátel, horký písek, sucho, a neschůdné hory. Ale když děti našeho Pána tiše vyhlíželi jeho spásu, on rozprostřel uprostřed této pouště svůj stůl – z nebe pršela mana - zničil svou silou nepřátelské armády –dal jim vodu ze skály - odebral jed z hadího uštknutí - vedl je sloupem oblakovým - dal jim mléko a med - a vyvedl je do zaslíbené země silou své nádherné ruky. A Bůh jim nařídil, aby zvěstovali všem následujícím generacím: "Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů" (Zachariáš 4:6).

Přestaň se obracet pro pomoc špatným směrem. Zavři se sám s Pánem na tiché místo a pověz mu jak jsi zmatený. Řekni mu, že nemáš kam jinam jít. Řekni, že důvěřuješ jen jemu, že tě přes to převede. Budeš pokoušen vzít vše do vlastních rukou. Budeš se snažit si vše vyřešit sám. Budeš se divit, zda na tom vůbec Bůh pracuje – nemá co ztratit. Pavel to shrnul takto: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života" (Jan 6:68).

"Obraťte se ke mně, ať jste spaseny, všechny zemské končiny – vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není" (Izaiáš 45:22).

"Já ale Hospodina vyhlížím, čekám na Boha – on mě zachrání, můj Bůh mě vyslyší!" (Micheáš 7:7).