BOŽÍ NEKONEČNÉ ODPOUŠTĚNÍ

Můj drahý příteli, nikdy se nesnaž omezovat Boha v odpouštění, protože Jeho odpouštění a trpělivost nemají konce. Ježíš řekl svým učedníkům:“ Kdyby (tvůj bratr) proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“ (Lukáš 17:4)

Dokážeš přijmout takovou věc? Někdo sedmkrát denně úmyslně hřeší před mýma očima a potom řekne „Mrzí mě to“. A já mu mám odpustit – znovu a znovu. O co je jistější, že náš nebeský Otec odpustí svým dětem, kteří k Němu přichází s pokáním! Nesnaž se to vysvětlit a neptej se, jak nebo proč odpouští, prostě to přijmi!
Ježíš neřekl: „Odpusť svému bratrovi jednou nebo dvakrát a poté mu řekni, ať více nehřeší. Řekni mu, že pokud to udělá znovu, přerušíš s ním vztah. Pověz mu, že je notorický hříšník.“ Ne! Ježíš vedl k odpouštění bez dalších podmínek a omezení.

Odpouštět je Boží přirozenost. David řekl: „Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný, velice miluješ ty, kdo tě vzývají!“ (Žalmy 86:5) Bůh i právě nyní čeká na to, aby tě zaplavil radostí z odpuštění. Musíš otevřít všechny dveře a okna své duše a dovolit Božímu Duchu, aby tě zahrnul odpuštěním.

Jan, jako křesťan napsal: „On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.“ (1. Jan 2:2)

Podle Jana, cílem každého křesťana je „nehřešit“. To znamená, že křesťan se neoddává hříchu, ale přiklání se k Bohu. Ale co se stane, když Boží dítě zhřeší?
„ Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého.“ (1. Jan 2:1)

„Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“ (1. Jan 1:9)

Slož svou vinu, můj příteli. Nemusíš to břímě nést už ani o minutu déle. Otevři své srdce a vpusť Boží lásku dovnitř. On ti odpouští – znovu a znovu! Dá ti moc dovést svůj boj k vítězství. Pokud požádáš – pokud olituješ – je ti odpuštěno! Přijmi to – teď!