Ten strašlivý den, o kterém nikdo nechce mluvit

„Pánův den však přijde jako zloděj v noci. V ten den nebesa s hřmotem pominou, živly se rozplynou žárem a země i všechny výtvory na ní budou spáleny.“

„Když se tedy všechno má rozplynout, jací musíte být ve svatém chování a zbožnosti vy, kdo očekáváte a spěcháte k příchodu Božího dne, pro nějž se nebesa rozplynou ohněm a živly roztaví žárem?“

„Podle jeho zaslíbení však očekáváme nová nebesa a novou zemi, v nichž přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekávejte tyto věci a snažte se, abyste jím byli shledáni v pokoji jako neposkvrnění a bezúhonní“ (2. Petr 3:10–14).

Známý evangelista v televizi nedávno ohromil náš národ prorockým varováním. Řekl, že mu Bůh zjevil, že ve Spojených státech dojde brzy k nečekanému teroristickému útoku, při němž bude zabito mnoho lidí. Podobné proroctví přinesl i další respektovaný televizní evangelista.

Během několika minulých týdnů jsem přijímal proroctví od neznámých zbožných služebníků, kteří hlásají stejný druh poselství. Tito pastýři varují: „Blíží se veliké neštěstí. Přijde na nás brzy a nečekaně. Bude tak devastující, že se svět bude chvět hrůzou. Nic už pak nebude stejné.“

Opakovaně slyším hlasatele zpravodajství, jak předpovídají stejnou věc: co nevidět dojde k strašné světové krizi. Věřím, že tyto varovné výstrahy sekulárního světa je způsob, jakým Duch Boží varuje nevěřící. Dnes i ten nejzkaženější člověk na zemi cítí ve své duši vnitřní tušení, že strašný, hrozný den je neodvratný a že se rychle přibližuje.

Právě teď se svět nachází v děsivém zmatku. Přemýšlím o strašlivých zvěrstvech, která se dějí v Dárfúru v Súdánu. Více něž 300 000 lidí tam zemřelo a z dalších dvou milionů lidí se stali uprchlíci. Zatímco to svět s hrůzou sleduje, neschopný zastavit vraždění, zkorumpované Spojené národy jednají jak paralyzované. Mnoho potravinové pomoci se stává podporou pro vzbouřené vojenské síly.

Terorismus se stupňuje a světové mocnosti jsou zmatené. OSN s jejich beznadějně nejednotnou Radou bezpečnosti jsou nazývány „Mission Impossible.“ Právě teď Írán a Severní Korea závodí v budování nukleárních arsenálů, Írán navíc hrozí, že vymaže Izrael z mapy. Pro tyto zrádné národy je jakákoliv hrozba OSN sankcemi pouze vtipem. Otevřeně se posmívají závazným rezolucím této organizace.

V rekordní době stoupla celosvětová moc Číny, která je odhodlaná vystřídat Ameriku jako výhradní světovou supervelmoc. Čínská vláda sype miliardy dolarů do Afriky, Jižní Ameriky, na Dálný Východ a do Latinské Ameriky, kupuje si vliv národů. Dnes se zdá, že všechno se vyrábí v Číně nebo Čínou.

Národy světa a jejich vedoucí představitelé neposlouchají všechno to alarmující burcování, které se ozývá. Většina z nich je pravděpodobně ani neslyší. Jako svéhlaví králové v Bibli, kteří roztrhali prorocká varování na kousky a tomu, co jim bylo prorokováno, se posmívali.

Skutečně, všichni, kdo nenávidí Krista, se posmívají. Sekulární svět zesměšňuje kazatele, kteří tato hrozná varování přinášejí, a nazývá je kazateli zkázy, říká o nich, že ztratili rozum. Přesně jak to Písmo předpovídá, prohlašují tito novodobí posměvači: „Všechno jde dál stejně, jak tomu bylo od začátku věku. Prosperitu světa nic nezastaví. Stále bude pokračovat. Všechno je v pohodě!“

Faktem je, že ti, kdo milují věci tohoto světa, budou ignorovat každé takové varování a proroctví. Je to pravdou i o mnoha křesťanech. Jestliže má věřící sklon k honbě za bohatstvím a úspěchem – jestliže hledá shovívavé evangelium, evangelium pohodlné milosti – odvrací uši od tvrdě znějícího poselství.

Osobně jsem šokován mnoha Božími služebníky, kteří otevřeně opovrhují těmi, kdo varují před nadcházejícími nebezpečnými časy. Nechápu, jak mohou odmítat každé prorocké poselství, které se ozve. Přemýšlejte o tom:

*

Právě teď velitelé národní bezpečnosti rozesílají v USA výstrahy – žluté, oranžové a červené výstrahy včetně leteckých varování.
*

Špičky tajné policie jsou varovány před možností, že teroristé odpálí nečisté bomby a že velké množství lidí je v nebezpečí.
*

V New York City provádí každá bezpečnostní agentura výcvik pro případ, že dojde k útoku. Novinové zprávy neustále oznamují, že tento útok není záležitostí „jestli,“ ale „kdy.“ Jeho výskyt je jen otázkou času.
*

Zdravotní odborníci varují před celosvětovými pandemiemi, předpovídají, že budou umírat miliony lidí. Svět již teď pustoší HIV/AIDS, nejvíce zachvacuje Afriku.

Jak na tato varování reaguje tělo Kristovo? V mnoha církvích není ani zmínka o krutostech, zvěrstvech, o terorismu, tragických pandemiích. Místo toho odtud vycházejí poselství, která se skládají z emocionálních, povzbuzujících projevů, vtipů, zábavy. Všechno je to duchovní dětský pokrm, není tu ani slovo o přicházejícím soudu.

Víc a víc kazatelů pobízí své lidi: „Bůh chce, abyste zbohatli. Chce, abyste jezdili první třídou. Tak do toho vstupte právě teď.“ Upadají do stejného, na peníze zaměřeného evangelia, které Ježíš ve své době vyhnal z chrámu.

Věřím, že Bůh s láskou žehná svému lidu a že existují zaslíbení vzrůstu pro ty, kdo dávají na potřeby chudých, vdov a sirotků. Není hříchem prosperovat. Mnoho finančně požehnaných věřících podporuje misie a dobročinné práce po celém světě.

Nicméně, Duch svatý právě teď naléhá na svět skrze mnoho prorockých hlasů, stejně tak jako skrze hlasy světa. Strašlivý den odplaty je ve dveřích, přesto většina lidí – včetně velikého množství křesťanů – o něm nechce mluvit, ani na něj myslet.

Jestliže jen pár lidí naslouchá, kdo jsou pak ti, pro které jsou tato proroctví určená? Proč by je Pán přinášel, když jim jen pár lidí věnuje pozornost? Kdo ve světě uslyší tato varování?

Myslím na Jeremiáše, Ezechiele a další starozákonní proroky, kteří varovali před pádem Babylona, světové mocnosti té doby. Proroci také mluvili o přicházející zkáze na Kaldejské, Médské, Perské a Tyrské. Ale tato proroctví nikdy tyto pohanské národy nebo jejich vládce nezasáhla.

Dokonce i odpadlý Izrael se ušklíbal nad těmito hlasy volajícími na poušti. Takže, proč vůbec Bůh tato varování přináší? Kdo takovým zprávám uvěří? A ke komu Bůh mluví?

Během celé historie Bůh vždy posílal proroky s varováním, aby probudili jeho spící nevěstu. Zjevuje v těchto varováních pokročilost času, aby probudil podřimující služebníky a církev.

Ačkoliv Bůh mluví skrze muže s možností mluvit veřejně k národům, mnohokrát musí Bůh najít pokorné, neznámé, skryté strážné. Vybírá si kazatele, kteří nemají svůj diář plný spoustou akcí, muže, kteří jsou uzavřeni s Bohem v modlitbě. Tito služebníci jsou opovrhováni a vysmíváni jako nevědomí a neučení. Ale oni nemají strach z posměchu. Opravdu, oni jsou ti „slabí“ poslaní Bohem, aby ohromili a zahanbili moudré.

A jen ti posluchači, kteří nemilují svět, uslyší prorocká varování, která tito proroci přinášejí. Jen těm, kdo touží po příchodu Pána, bude toto poselství opravdově zvonit v jejich srdcích.

Zde je důvod, proč Bůh varuje své věrné: je to proto, aby je nesmetl strach, až udeří náhlé neštěstí. Až tato strašná událost přijde, Boží lid musí vědět, že to, co se stalo, není nešťastná náhoda nebo náhodný čin nelítostných národů. Musí mít ve svých srdcích Kristův pokoj, musí vědět, že náš Bůh je pořád pánem vesmíru.

Takto bude Pánův lid varován. A nebudou panikařit, až budou srdce jiných lidí selhávat pro strach ze všech hrozných věcí, které uvidí přicházet na zem.

Petr říká, že den Páně nebude dnem radosti, ale hrůzy. Slibuje nenadálé, náhlé, nečekané „rozplynutí všech věcí pálivostí ohně.“

Podle Petra přijde ten den náhle „jako zloděj v noci.“ A bude doprovázen velikým rámusem. Představte si to: živly se roztaví žárem, až veliký oheň stráví a rozpustí vše, co bude mít v cestě.

Co si o takové události máme myslet? Jeden teolog napsal: „Tohle zní jako nukleární holocaust.“ Bez ohledu na to, zda má tento muž pravdu, mluví Petr o kataklyzmatické, globální události.

Takže, komu apoštol adresuje tato slova? Komu je prorokuje? Petr napsal tuto epištolu „věřícím,“ věrnému ostatku věřících. „Milovaní, toto je již druhý dopis, který vám píši. V nich skrze upomínání probouzím vaši upřímnou mysl“ (2. Petr 3:1).

Stručně řečeno, Petr říká svým čtenářům, že se chystá prorokovat poselství, které nikdo nebude chtít slyšet – nikdo, to znamená, kromě ostatku věřících. A podle Petra to bude slovo tak strašné, že bude v hojné míře předmětem výsměchu a úšklebků. Vlastně těmto věřícím říká: „Přijdou posměvači. A budou se vysmívat jak starozákonním prorokům, tak současným apoštolům.“

Všimněte si, co Petr vzápětí říká: „Ta nynější nebesa a země jsou pak tímtéž slovem zachována a střežena pro oheň, ke dni soudu a záhuby bezbožných lidí“ (3:7).

Zde je totéž slovo, které dal Bůh generaci Noeho, kterou soudil sesláním potopy. Je to také stejné slovo, které Bůh řekl ohledně Sodomy a Gomory, společnosti, která byla souzena ohněm. Teď říká Petr stejné slovo, pocházející od Boha, který má „v záloze rozpouštějící oheň pro dnešek“ (3:7, parafrázováno).

Kdykoliv slyšíme slova jako jsou ta Petrova, naší první reakcí je odvrátit se, couvnout. Myslíme si: „Dneska je tolik špatných zpráv, tak moc, že to do našich životů přináší stres. Tolik tragedií, které k nám doléhají z celého světa. Proč teď musíme slyšet tuhle zvěst?“

Opravdu, mnoho křesťanů se možná krčí při poselství, které tu Petr přináší. Uvnitř si možná říkají: „Proč nám to musí být připomínáno? Proč se to prostě nestane?“

Ale Petr přináší důvod, proč se musí tato poselství ozývat: „Když se tedy všechno má rozplynout, jací musíte být ve svatém chování a zbožnosti vy?“ (2. Petr 3:11).

Tady je jádro Petrova proroctví. Ve světle náhlého rozplynutí všech věcí, by měli Boží milovaní přezkoušet své vlastní chování. Ti, kteří očekávají naplnění biblických proroctví, by měli být přizpůsobeni do podoby Krista, v chování, konverzaci a myšlení.

Petr říká, že Pán není lajdácký s naplněním svého slibu, jak mu někteří mají za zlé. Jinými slovy, Bůh ještě neuvolnil oheň, který má přichystaný, a to z jediného důvodu. Není to jen tak, že dopustí, aby přetekl pohár nepravostí. Ne, Pán zadržuje soud kvůli své věčné trpělivosti k hříšníkům, „neboť nechce, aby někteří zahynuli, ale aby všichni došli k pokání“ (3:9).

Avšak nemylte se: oheň přichází. „Proto, milovaní, očekávejte tyto věci a snažte se, abyste jím byli shledáni v pokoji jako neposkvrnění a bezúhonní“ (3:14).

Je tragédie, že velké množství lidí se dnes přizpůsobuje spíš tomuto světu než Kristu. Mnoho církví vypadá stále víc a víc jako sekulární svět, nehlásají nic víc než poselství svépomoci. Nedokážete rozpoznat rozdíl mezi takovými církvemi a většinou sekulárních motivačních programů.

Jaká tragédie, jít nesprávným směrem v takovém čase, jako je tento. Ale navzdory všem těmto věcem Kristus volá své milované, aby se k němu víc přiblížili a zkoumali své chození ve světle jeho Slova.

Když chodil Kristus po zemi, také varoval před velikou pohromou, která přijde na Jeruzalém a Izrael. Opravdu, v čase apoštolů – zejména v Pavlových dnech – tam bylo mnoho „výprasků Ježíše“ pro jeho těžko snesitelná varování.

Když přišel na scénu Pavel, byla církev plná tělesného učení ďáblů. Falešní proroci povstali a vycvičili si stoupence v letničních církvích. Objevili se bezbožní kazatelé, tvářili se jako andělé světla a přinášeli doktríny démonů.

Venku ve světě se právě v tu chvíli hojně šířila homosexualita. V celé Římské říši byly sexuální perverze a provozování erotických zábav na denním pořádku. Vlastní já bylo vyvyšováno, uctívalo se tělo a pýcha kralovala. I chrám v Jeruzalémě se stal doupětem zlodějů, jeho pastýři se zaměřili výhradně na peníze.

Pavel o své společnosti řekl: „A poněvadž neuznali za dobré mít Boha ve známosti, vydal je Bůh zvrácené mysli, aby dělali to, co se nemá. Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, lakotou, zlobou, plní závisti, vraždy, svárlivosti, lsti, zlomyslnosti; donašeči, pomlouvači, nenávidící Boha, zpupní, pyšní, vychloubační, kteří vyhledávají zlé věci, neposlouchají rodiče; nerozumní, nedodržující smlouvy, bezcitní, nesmiřitelní, nemilosrdní“ (Římanům 1:28–31).

Zní mi to, jako by Pavel popisoval naše časy. Byl si vědom Pánova proroctví o nadcházející naprosté zkáze. Přicházel den, kdy bude Jeruzalém v plamenech. Chrám a město budou srovnány se zemí.

Tento holocaust nastal v roce 70 našeho letopočtu, přesně jak Pavel a Ježíš prorokovali. Byla to tak strašlivá scéna, tragédie tak širokého rozsahu, nikdo si to předem nedokázal představit.

Zde je poselství, které kázal Petr:

„Ale vy, milovaní, protože to víte předem, chraňte se, abyste nebyli strženi bludem těch zvrhlíků a neodpadli od své stálosti. Rozrůstejte se pak v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista“ (2. Petr 3:17–18).

Zde je poselství, které kázal Pavel:

„Choďte, jak je důstojné Pána, k jeho plnému zalíbení, abyste nesli ovoce v každém dobrém skutku, rostli v poznání Boha“ (Koloským 1:10).

Uvážíme-li poselství apoštolů, jaké bychom měli očekávat slovo pro společnost, která bude brzy souzena v naší době?

Zjišťujeme, že to slovo přichází od apoštola Pavla a je směrováno ke Kristovým milovaným: „Mojí modlitbou za vás je, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním porozumění, abyste chodili, jak je důstojné Pána“ (Koloským 1:9–10).

Takže co je nutné k tak potěšujícímu chození? Pavel nám říká:

„Oblečte se tedy, jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, soucitným milosrdenstvím, laskavostí, pokorou, krotkostí, trpělivostí. Snášejte jedni druhé a vzájemně si odpouštějte, má-li někdo proti někomu stížnost. Tak jako Kristus odpustil vám, odpouštějte i vy“ (3:12–13).

Pavel nám mnoha slovy říká: „Tohle je moje slovo pro vás v této kritické době. Vzhledem k tvrdým časům, o nichž víte, že přicházejí, máte rozsuzovat své chození s Pánem.“

Jinými slovy, máme se sami sebe ptát: „Stávám se víc podobný Kristu? Jsem trpělivější nebo vznětlivější? Laskavější a vlídnější nebo víc drzý a hádavý? Jemnější a odpouštějící nebo jsem víc rozhořčený a držím si zášť? Mám strpení s druhými? Snáším slabosti a chyby těch, kdo jsou mi blízko nebo musím mít vždycky pravdu?“

Pavel podotýká, že, vzhledem k tomuto nastávajícímu dni, nezáleží na tom, jaké dílo vykonáš, nebo jak charitativní skutky uděláš. Nezáleží na tom, jak laskavý jsi k cizím lidem, nezáleží na tom, kolik duší jsi zachránil, otázkou zůstává: Stáváš se více milujícím, trpělivějším, více odpouštějícím?

Když zkoumáš své chození s Kristem, znamená to, že se nedíváš tolik na to, co děláš, ale na to, čím se stáváš.

Takového chování nelze dosáhnout jenom lidským úsilím. Nestane se to vlastním rozhodnutím, pouze tím, že řekneme: „Stanu se takovým věřícím.“ Přesněji řečeno, stane se to působením Ducha svatého skrze víru v Jeho slovo.

Nejprve čteme tato slova a věříme jim, že je to Boží slovo k nás, abychom se prozkoumali. A tak žádáme Ducha svatého, aby nám ukázal, kdo doopravdy jsme, a měříme sami sebe Božím slovem. Potom žádáme Ducha svatého, aby nám pomohl se změnit.

Víš, my všichni jsme přizpůsobováni, ať už Božímu slovu nebo světu. A čím je každý křesťan starší, tím víc by se měl on nebo ona podobat Kristu. Naše manželství by neměla být peklem na zemi. Musíme na sebe přebírat zranění svého manžela (manželky), stávat se navzájem služebníky, sloužit jeden druhému. Děti v křesťanských domovech by měly vidět, jak se jejich rodiče mění, stávají se chápavější, láskyplnější a vlídnější. Takhle lze definovat dospělost v Kristu.

Teď rozumím, o čem mluví Petr a Pavel, když říkají: „Neboj se toho, co je před námi. Uchovávej si vždy v paměti Boží slovo, během všech věcí. A mezitím nech Ducha svatého, ať tě změní v jiného, Kristu více podobného člověka.“

Bůh ustanovil, že nás všechna naše utrpení, všechna naše strádání, všechny naše kruté zkoušky přibližují k němu. Skutečně, bolest a utrpení tě buď zatvrdí nebo dovede na místo naprosté závislosti na Otcově lásce. Buď se přestaneš modlit a důvěřovat Bohu, nebo na něj uvrhneš všechnu svou péči a budoucnost.

Byla nám dána vnitřní síla k tomu, abychom mohli říci: „Žádná z těch věcí se mnou nepohne.“ To je Boží poselství pro nás v těchto časech. Haleluja!

Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.

“The day of the Lord will come as a thief in the night; in the which the heavens shall pass away with a great noise, and the elements shall melt with fervent heat, the earth also and the works that are therein shall be burned up.

“Seeing then that all these things shall be dissolved, what manner of persons ought ye to be in all holy conversation and godliness, looking for and hasting unto the coming of the day of God, wherein the heavens being on fire shall be dissolved, and the elements shall melt with fervent heat?

“Nevertheless we, according to his promise, look for new heavens and a new earth, wherein dwelleth righteousness. Wherefore, beloved, seeing that ye look for such things, be diligent that ye may be found of him in peace, without spot, and blameless” (2 Peter 3:10–14).

A noted TV evangelist stunned our country recently with a prophetic warning. He said God revealed to him that a sudden terrorist attack is coming soon to the United States, and that multitudes will be killed. A similar prophecy was given nationwide by another respected TV evangelist.

In recent weeks I have received prophecies from unknown but godly ministers who are crying out this same kind of message. These shepherds are warning, “A great disaster is coming upon us soon and suddenly. It will be so devastating, the world is going to shudder. Things will never be the same.”

I repeatedly hear news broadcasters predicting the same thing: a terrible world crisis is about to happen. I believe these premonitions by the secular world are the Spirit of God’s way of warning nonbelievers. Now even the wickedest people on earth feel in their souls an inner nagging that an awful, fearful day is inevitable and fast approaching.

Right now, the world is in frightening disorder. I think of the horrible atrocity taking place in Darfur in Sudan. Over 300,000 people have died there, and 2 million others have become refugees. As the world looks on in horror, unable to stop the slaughter, a corrupt United Nations sits paralyzed. Much of the food aid goes to support insurgent military forces.

Terrorism is escalating, and world powers are confused. The U.N. is being called “Mission Impossible,” with its Security Council hopelessly divided. Meanwhile, Iran and North Korea are racing to build nuclear arsenals, with Iran threatening to wipe Israel off the map. To these renegade nations, any threat of U.N. sanctions is a joke. They openly scoff at that body’s solemn resolutions.

All this time, China is fast rising in global power, determined to replace America as the world’s sole superpower. The Chinese government is pouring billions of dollars into Africa, South America, the Far East and Latin America, buying the influence of nations. Now it seems that everything is being made in or by China.

The nations of the world and their leaders aren’t listening to all the alarms that are sounding. Most will not likely even hear the warnings. Like the stiff-necked kings in the Bible who tore up the prophets’ warnings, they scoffed at what was being prophesied to them.

Indeed, all haters of Christ are scoffing. The secular world mocks the preachers who speak these dire warnings, calling them doomsayers, saying they’re out of their minds. Just as Scripture predicts, these present-day mockers claim, “All things continue as they have from the beginning of time. Nothing is going to stop the world’s prosperity from continuing. All is well.”

The fact is, those who love the things of this world are going to shrug off every such warning and prophecy. This is true also of numbers of Christians. If a believer is given to the pursuit of wealth and success — if he wants an easy religion, one of cheap grace — he’ll turn his ear from a hard-sounding message.

Personally, I am shocked by the many ministers of God who openly despise those who warn of perilous times ahead. I don’t understand how they can dismiss every prophetic message being sounded. Think of it:

• Right now, national security leaders are sending out alerts in the U.S. — yellow, orange and red alerts including aviation warnings.
• Top security people are warning of a possible dirty bomb to be set off by terrorists, with multitudes at risk.
• In New York City, every security agency has been running drills for when an attack occurs. News reports continually state that this attack is not a matter of “if” but “when.” Its occurrence is but a matter of time.
• Health experts are warning of worldwide pandemics, predicting that millions upon millions will die. HIV/AIDS is already ravaging the world, engulfing most of Africa.

How is the body of Christ responding to these warnings? In many churches, there is no mention of atrocities, of terrorism, of tragic pandemics. Instead, the messages being brought forth from those pulpits are comprised of motivational pep talks, jokes, entertainment. It’s all spiritual baby food, with no word spoken about coming judgments.

Yet the handwriting is on the wall, declared by Scripture and echoed by the world: a dreadful day is ahead.

More and more preachers are urging their people, “God wants you to get rich. He wants you to go first class. So, get in on it now.” They are falling into the same money-focused gospel that Jesus drove from the temple in his day.

I believe God loves to bless his people, and there are promises of increase to those who give to the needs of the poor, widows and fatherless. It is not a sin to be prosperous. Many financially blessed believers support missions and charitable works around the world.

Still, the Holy Spirit is right now pleading with the world, through many prophetic voices, as well as through the world’s own voices. A dreadful day of reckoning is at the door, yet most people — including multitudes of Christians — don’t want to talk or even think about it.

If so few are listening, then who are these prophecies meant for? Why would the Lord deliver them, if so few will give heed? Who in the world is going to hear these warnings?

I think of Jeremiah, Ezekiel and other Old Testament prophets who warned about the fall of Babylon, the world power at the time. Prophets also spoke of coming destruction upon the Chaldeans, the Medes, the Persians, Tyre. Yet these prophecies never reached those heathen nations or their leaders.

Even backslidden Israel scoffed at the voices crying in the wilderness. So, why did God bring these warnings at all? Who would believe such reports? And to whom is God speaking?

Throughout history, God has always sent prophets with a warning to wake up his sleeping bride. He reveals the lateness of the hour in such warnings in order to wake up a slumbering ministry and church.

While God speaks through men with national pulpits, many times the Lord has to find humble, unknown, hidden watchmen to deliver his warnings. He’s picked preachers who have no personal agenda, men who are shut up with God in prayer. These ministers are despised and ridiculed as ignorant and unlearned. Yet they are unafraid of reproach. Indeed, they are the “weak” sent by God to confound the wise.

And only those listeners who aren’t in love with the world will hear the prophetic warnings these prophets bring. Only those who yearn for the coming of the Lord will have this message ring true in their hearts.

Here is why God warns his faithful ones: it is so that when sudden disaster strikes, they are not swept away with fear. When that dreadful event comes, God’s people must know that what has happened is not an accident or a random act of ruthless nations. They are to have the peace of Christ in their hearts, knowing that our God is still master of the universe.

In this way, the Lord’s people will have been warned. And they won’t panic when other men’s hearts fail them for fear at all the frightful things they see coming on the earth.

Peter says the day of the Lord won’t be one of joy, but of dread. It promises the sudden, unexpected “dissolving of all things, with fervent heat.”

According to Peter, the day will come suddenly, “as a thief in the night.” And it will be accompanied by a great noise. Imagine it: the very elements will melt with fervent heat, as a great fire consumes and dissolves all in its path.

What are we to make of such an event? One respected theologian has written, “This sounds like a nuclear holocaust.” Regardless of whether this man is right, it is clear that Peter is speaking of a cataclysmic, global event.

So, to whom is the apostle addressing these words? To whom is he prophesying? Peter has written this epistle to “the beloved,” the faithful remnant of believers: “Beloved, I now write unto you to stir up your minds by way of a reminder” (2 Peter 3:1).

In short, Peter is telling his readers that he’s about to prophesy a message no one would want to hear — no one, that is, but the beloved remnant. And, according to Peter, it would be a word so awesome, it would be widely mocked and scoffed at. He tells these believers, in effect, “The mockers are going to come. And they’ll scoff at the prophecies of both Old Testament prophets and present-day apostles.”

Note what Peter says next: “The present heavens and earth, by his same word, are being reserved for fire, kept for the day of judgment and destruction of ungodly men” (3:7, my paraphrase).

Here is the same word that God gave about Noah’s generation, which he judged by sending a flood. It is also the same word that God gave about Sodom and Gomorrah, a society that was judged with fire. Now, Peter says, this same word comes from God, who holds “in reserve a great dissolving fire for this present day” (3:7, my paraphrase).

Whenever we hear words like Peter’s, our first response is to recoil. We think, “There’s so much bad news today, so much that brings stress into our lives. So many tragedies are coming at us from all over the world. Why do we have to hear this message now?”

Indeed, many Christians might cringe at the message Peter delivers here. Inside they would wonder, “Why do we have to be reminded of this? Why not just let it happen?”

But Peter gives us the reason why this message must be heard: “Seeing then that all these things shall be dissolved, what manner of persons ought ye to be in all holy conversation and godliness?” (2 Peter 3:11).

Here is the heart of Peter’s prophecy. In light of the sudden dissolving of all things, God’s beloved ought to check their own behavior. Those who look for the fulfillment of Bible prophecy ought to be conformed to the image of Christ, in conduct, conversation and thought.

Peter said the Lord is not slack about his promise, as some men count slackness. In other words, God hasn’t yet released the fire that’s in store, and for one reason. It isn’t just to allow the cup of iniquity to overflow. No, the Lord withholds judgment because of his everlasting patience toward sinful men, “not willing that any should perish, but that all should come to repentance” (3:9).

However, make no mistake: the fire is coming. And for that reason, we are to “be diligent that ye may be found of him in peace, without spot, and blameless” (3:14).

Tragically, multitudes today are conforming to this world rather than to Christ. Many churches look more and more like the secular world, proclaiming nothing more than a message of self-help. You can’t tell the difference between such churches and most secular motivational programs.

What a tragedy, to be going the wrong way in such a time as this. Yet, despite all these things, Christ is calling his beloved to draw closer to him, and to examine their walk in the light of his Word.

When Christ walked the earth, he too warned of a great disaster to come upon Jerusalem and Israel. In fact, during the times of the apostles — especially in Paul’s day — there was much “Jesus bashing” because of his difficult warnings.

When Paul came on the scene, flesh-driven doctrines of devils were sweeping through the church. False prophets had risen up and developed followings in the Pentecostal churches. Ungodly preachers appeared, pretending to be angels of light and bringing doctrines of demons.

Meanwhile, in the outside world, homosexuality was rampant. Throughout the Roman Empire, sexual perversions and sensual pursuits were the rule of the day. The self was exalted, flesh was worshipped, and pride held reign. Even the temple in Jerusalem had become a den of thieves, its shepherds focused solely on money.

Paul said of his society, “Evil men are suppressing God’s Word, given over to reprobate minds. They are envious, greedy, fornicators, full of strife and covetousness, gossipers, insolent, arrogant, inventors of wickedness, unloving, unmerciful” (see Romans 1:28–31).

It sounds to me as if Paul were describing our own times. He was aware of the Lord’s prophecy about the total destruction coming. The day was coming when Jerusalem would be on fire. The temple and the city would be razed to the ground.

That holocaust struck in 70 A.D., just as Paul and Jesus had prophesied. It was a scene so horrible, a tragedy of such epic proportions, no one could have imagined it beforehand.

Here is the message that Peter preached:

“Seeing ye know these things before, beware [be on your guard] lest ye also, being led away with the error of the wicked, fall from your own steadfastness. But grow in grace, and in the knowledge of our Lord and Savior Jesus Christ” (2 Peter 3:17–18).

Here is the message that Paul preached:

“Walk worthy of the Lord unto all pleasing, being fruitful in every good work, and increasing in the knowledge of God” (Colossians 1:10).

Considering the apostles’ messages, what might we expect the word to be for a society about to be judged in our own time?

We find that word coming from Paul, and it’s directed to Christ’s beloved: “My prayer for you is that you pursue intimacy, grow in spiritual understanding, and walk worthy of Christ” (Colossians 1:9–10, my paraphrase).

So, what is required for such a pleasing walk? Paul tells us:

“Put on therefore, as the chosen of God, holy and beloved, a heart of compassion, kindness, humility, gentleness and patience; bearing with one another, and forgiving one another, whoever has a complaint against another; just as the Lord forgave you, so also should you” (3:12–13, my paraphrase).

Paul is telling us in so many words: “Here is my word to you in these critical times. In light of the hard times you know are coming, you are to measure your walk with the Lord.”

In other words, we are to ask ourselves: “Am I becoming more like Christ? Am I growing more patient, or more quick-tempered? More kind and gentle, or more mean and argumentative? More tender and forgiving, or more bitter, holding onto grudges? Do I ‘bear with others’? Do I put up with the weaknesses and faults of those near to me, or do I have to be always right?”

Paul is suggesting that, in light of such a coming day, it doesn’t matter what works you accomplish or what charitable deeds you do. No matter how kind you are to strangers, no matter how many souls you save, this question remains: Are you becoming more loving, patient, forgiving, forbearing?

Examining your walk with Christ means looking not so much at what you are doing, as at what you are becoming.

Such a walk cannot be achieved by human effort alone. It won’t happen by self-determination, merely saying, “I am going to become that kind of believer.” Rather, it happens by the work of the Holy Spirit, through faith in his Word.

First, we read these words and believe them to be God’s call to us, to examine ourselves. So we ask the Spirit to show us who we truly are, and measure ourselves by his Word. Then we ask the Holy Spirit to help us change.

You see, we all are being conformed, whether it is to Christ or to the world. And the older any Christian gets, the more he or she should be like Christ. Our marriages should not be hell on earth. We need to be taking on our spouses’ hurt, becoming servants to one another. Children in Christian homes should see their parents changing, becoming more understanding, loving and kind. That is what defines maturity in Christ.

Now I understand what Peter and Paul are saying, which is: “Don’t fear what is ahead. Keep God’s Word in remembrance at all times, through all things. And meanwhile, let the Holy Spirit make you into a different, more Christ-like person.”

God has ordained that all our suffering, all our afflictions, all our severe testings draw us closer to himself. Indeed, pain and suffering will either harden you or bring you to a place of total dependence on the Father’s love. You’ll either quit praying and trusting, or you’ll cast all your cares and future on him.

We have been given the inner strength to be able to say, “None of those things moves me.” That is God’s message to us in these times. Hallelujah! ■